Hrátky odpočinkové

Tak nějak jsem se snažil vypnout... no praci každopádně. Takže výsledek je sice nic moc ale snaha tu je očividná! 

Toto

plus toto

Je toto:

Amnesti International

popravdě nejsem vžy příznivcem téhle organizace, ovšem tohel se opravdu povedlo! 

Ale uvedeme se do problematiky. Hlavním motivem byla práva v číně a olympiáda. Přesněji, že má boj za lidská práva pokrčovat i po ní. Vizuál vytvořila francouzská agentura TBWA. 

AI se chtěla s touto kampaní zůčastnit soutěže prestižního mezinárodního reklamního festivalu ve francouzském Cannes s názvem Cannes Lions. Kampaň získala bronzového lva v kategorii Public Awareness Messages. A byla vytvořena ro francouzskou pobočku AI. Nakonec se však rozhodla nevyužít materiál pro jeho brutalitu. (je to ale správná cesta? nejsou čínští

 yšetřovatelé snad mín brutální? pochybuji...)

Coldplay - Viva la vida

Jak již bylo avizováno, tak plalylist jsem opravdu udělal a tady taky JE (bonus, pokud kliknete na název článku máte tam překvápko.. kdo se schválně koukne :-)

Coldplay -Viva la vida

Konečně jsem to stáhnul... lituju, že jsem to neudělal dřív :-) (to o kvalitě asi vypovídá nejlíp a nejvíc)

Konec jež je začátkem

Stál tam, vlastně jenom procházel, a ani na nic nemyslel. Ale přece! Něco ho z toho jeho podivně zasněného světa, kam se opětovně ponořoval a ze kterého asi už návrat nebylo, vytrhlo tak prudce, až měl pocit, že určitě zase zakopl a to vytržení, to že byl prostě jen dopad na podlahu.

 Ale tentokráte ne. Tentokrát to není žádný pád. Z hloubání jej probudil pohled na skupinku 4 klučinů nad něčím se sklánějící a opravdu se bavících… A něco po zemi tahali. Co to může být?! „Asi zase nějaká stupidní zábava partičky pitomců!“ Sám v sobě křikl. Ale je to opravdu tak? Nebo je nám realita reálnější, umístěná přesně tam, kam vlastně chceme, zahalená chomáčem toho, jak chceme, aby realita vypadala. Co když to tak bývá, pak by realita nebyla tou realitou z nejreálnějších… Takový malý svět pro každého zvlášť. Ale ne! Žádná stupidní zábava typu kopání si do nohou nebo do kelímku od kafe z automatu. Něco, co je mnohem ale mnohem zajímavější. Tahání nejmenšího, nejslabšího po zemi a hra kdo ho kopne víc.

.Zarazil se. Určitě ho viděli. Co udělají? Chce jen to zpropadené kafe za sedm korun z automatu, jež tolik připomíná barvou Labe dokonale hnědě zbarvená břečka, která se sice dá vypít, ale o nějakém zážitku se mluvit nedá. Co se bude dít? Utečou? Nebudou mu věnovat pozornost?

Vyřešili to za něj. Utekli. I ten malej. Bitej. Zmizel kamsi na záchody. Asi zkontrolovat jestli má všechny kusy oblečení nepotrhaný. „ Co když mu opravdu něco udělali. Co když brečí a říká si proč on. Proč zrovna on musí být sám.“ Hlavou mu probleskovalo. Kupuje si to podělaný kafe a pořád se snaží zase upadnout do té svojí zasněnosti, ale nejde to, nejde. Sakra co ho jenom tak vytrhuje!

Ano… nedá mi to, co sním je, co se sním děje. Kam Utekl a proč! Honí se mu hlavou. Pak to začalo, další kolotoč myšlenek vzpomínek, ve kterém má pocit, že hodiny ubíhají jako vteřiny. Už ho párkrát viděl, stejná situace podobní lidé i podobné násilí podobný výsměch, strach a útěk pryč. Nedá mu to. Musí to aspoň zkusit. Aspoň jednou, co když přece.

Vešel na záchodky. Zahládl jakési mihnutí za dveřmi a z šumu chodby se zároveň vynořilo šoupání bot o dlaždice. Schovává se. Určitě. Bojí se dalšího kola? Kolikrát to už mohl asi zažít?

                Další rozpomenutí. „ No on je hrozně milej ale davaj mu taky díky tomu pěkně zabrat ty hajzlíci, už na základce to tak bylo i na táboře se našel jeden takovej vůl, o dvě hlavy vyšší, přesně o tolik těžší.“ Už ti to říkala, tupě si odkýval, usmál ses a zamumlal cosi o chudákovi.

Došel až ke druhým dveřím. Další zašoupání. Hned za dveřma. Hromádka neštěstí a smutku co nejvíc se tlačíc za ně, aby nebyl vidět. Už ani to kafe ho nezajímalo.

„Dobrý? Není ti nic?“

Zakroutil hlavou

„Opravdu? Koukám, není to asi poprvé co? Dávaj ti asi slušnou sadu jak jsem tak zahlídnul!“

Přikývl, slzy ani neutíral jen se snažil co nejvíc nebrečet. Bez úspěchu.

Položil mu ruku na rameno.

„ opravdu ti nic není?“

Přitiskl ho.

Rozbrečel se.

Nevěděl co říct.

„Víš co? Až si začnou znova dovolovat anebo ti něco budou chtít udělat nebo tak něco, tak přijď. Já si to snima vyřídim.“

Přikývl a odešel s ním ven.

„Nebo řekni Věře a něco se stim udělá.“  Nezapomněl dodat.

Rozešli se a on zahloubán tentokráte mimo vlastní svět začal přemýšlet, že mít ze sebe radost může být opravdu fajn. Přestat mít pocit zbytečnosti. Snad má možnost říct si, že hra na Mirka není tak špatná a má něco do sebe. I když je zahloubaný ve svém vlastním světě.

 

Možná začínám mít pocit, že až tak zbytečný člověk není. Určitě ale takhle zvláštní pocit jako dnes, jsem nikdy neměl. Zvláštní, ale krásný. Možná je to přeci jen křiklavý, přehnaně Dušínovský. Možná hra na toho hrdinu. Někdy je fajn probrat se z toho „svého“ světa probrat a zkusit si na něj zahrát. Možná to ukáže cestu, možná dá šanci. Ale třeba ne. Určitě to dá možnost něco udělat. Něco správného. Možná…

PLACEBO MEDS

Libi? Nebo ne?

Portishead

Tak, kterej asi tak odadem... Vyhlašuju anketu:-D

LINKIN PARK 2

LININ PARK

Asi by to chtělo větší písmo... ale tak jako nápad by to prošlo neeee?

Nebe peklo ráj

Knížák vs Guma Guar

Před více než rokem uspořádala umělecká skupina Guma Guar mystifikační akci, při níž si vzala na mušku generálního ředitele Národní galerie v Praze. Prohlásila se za skupinu Milan Knížák, v parafrázích vytvořila pod tímto jménem díla, která pak vystavila a nabídla k prodeji v Galerii Vernon.

Případné kupce ovšem upozornila, že nejde o autentická díla Knížákova, a v případě, že by k prodeji přece jen došlo, měla v úmyslu z výtěžku financovat jakousi anticenu udělovanou Knížákovým „jménem“.

Ironie a kritika
Skupina dokonce založila i webovou stránku a posílala z ní pozvánky, takže leckoho zmátla. Akce vskutku hodná velkého „rebela“, do kterého se Milan Knížák ostatně kdysi sám rád stylizoval. Se zjevnou ironií skupina využila „činů“ a údajů k sestavení kritického životopisu šéfa vrcholné výtvarné instituce. S poměrně velkým časovým odstupem podal Milan Knížák trestní oznámení prostřednictvím své právní fimy Pejchal, Nespala a spol. na skupinu i galerii, přesněji na blíže neztotožněné osoby vystupující a jednající jménem umělecké skupiny Guma Guar, případně další osoby vystupující a jednající jménem firmy Galerie Vernon.

Milan Knížák se k věci nemíní vyjadřovat s tím, že jde o jeho soukromou věc. Jak však potvrzují kurátor výstavy Marek Tomin a člen skupiny Guma Guar Milan Mikuláštík, kteří absolvovali předběžné výslechy na policii, v trestním oznámení figurují pojmy jako podvod, porušení práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu a rovněž pomluva.

„Je to pěkný obrázek zase jednoho selhání umělce, který se stal tím, proti čemu v 60. letech sám protestoval,“ komentuje tento fakt Guma GuarMilan Mikuláštík. „Je to paradox -ta výstava byla jasná ironie, nechtěli jsme na ní vydělat, ale pouze kriticky ukázat nepoctivé jednání toho, kdo z pozice své funkce může zvyšovat hodnotu své obchodní značky.“ Také kurátorský text k výstavě se celý věnoval faktu, že umělec a jeho dílo je obchodní značkou a že člověk, který s ní obchoduje, by neměl být v postavení toho, kdo tyto toky kontroluje.
„Výstava trvala dva měsíce,“ připomíná Milan Mikuláštík, „a po celou dobu byla ze strany Milana Knížáka okázale ignorována, jenom nám kdosi poničil výlohu. Nakonec se ale pan ředitel zachoval vlastně hůř než kdysi ti komunističtí výtvarníci, proti kterým zamlada sám vystupoval. Aspoň nevím, jestli některý z nich proti němu tehdy podal trestní oznámení,“ uzavírá Mikuláštík, který podobně jako kurátor Tomin nemá informace o tom, jak případ pokračuje.

Tým národních lumpů
Skupina Guma Guar na sebe upozornila i svou „olympijskou kampaní“, když na zeď pod Letenskými sady zavěsila billboardy kontroverzních postav českého veřejného života - Viktora Koženého, Tomáše Pitra, Františka Mrázka, Libuše Barkové, Karla Srby či Radovana Krejčíře s olympijským sloganem „Všichni jsme v národním týmu“. Společnost Praha olympijská se ohradila proti zneužití loga a „neznámí vandalové“ plakáty s národními lumpy nakonec začernili.

Pink Floyd - Another Brik in The Wall (part 2)

komiks

Je to vůbec první komiks v mém životě a taky to podle toho vypadá :-D ale snaha byla :-)

Premysleji nekdy lide nad tim jak bude vypadat konec predtim nez prichazi? Obcas nekteri negativiste urcite ano. Obcas prichazi tisem nenapadne. Opreden pavucinou lzi sobectvi alibismu a zloby. Na takovy konec nemivam zaludek a nemuvam ho ani ted. Radeji se mejte krasne a nekdy v jine dobe na jinem miste v jinem zivote nashledanou.

Kaplický

Pokračování knihovny? Asi zbytečné.... Ale, pokud někdo říká, že je příliš odvážná.... Co takhle budoucí koncertní síň v Českých Budějovicích !!! Viva rejnok :-)


Zdá se mi o hodně lepší než chobotnice... Super High-Tech s úžasnou strukturou !!

Nádhera ne?

Nohavica Těšínská

Kdybych se narodil před sto lety v tomhle městě,
u Larischů na zahradě trhal bych květy své nevěstě,
moje nevěsta by byla dcera ševcova
z domu Kamiňskich odněkud ze Lvova,
kochal bym ja i pieščil, chyba lat dwieščie.

Bydleli bychom na Sachsenbergu v domě u žida Kohna,
nejhezčí ze všech těšínských šperků byla by ona,
mluvila by polsky a trochu česky,
pár slov německy, a smála by se hezky,
jednou za sto let zázrak se koná, zázrak se koná.

3. Kdybych se narodil před sto lety, byl bych vazačem knih,
u Prohazků dělal bych od pěti do pěti a sedm zlatek za to bral bych,
měl bych krásnou ženu a tři děti,
zdraví bych měl a bylo by mi kolem třiceti,
celý dlouhý život před sebou, celé krásné dvacáté století.

Kdybych se narodil před sto lety v jinačí době,
u Larischů na zahradě trhal bych květy, má lásko, tobě,
tramvaj by jezdila přes řeku nahoru,
slunce by zvedalo hraniční závoru
a z oken voněl by sváteční oběd.

Večer by zněla od Mojzese melodie dávnověká,
bylo by léto tisíc devět set deset, za domem by tekla řeka,
vidím to jako dnes: šťastného sebe,
ženu a děti a těšínské nebe,
ještě že člověk nikdy neví, co ho čeká,

Kytara

Aneb snaha o originalitu v nezměrném prostředí naší podivuhodně spletité duše vnímající detaily z nejméně kreativních úhlů pohledu.

Signature 2

Další z pokusů. Tentokrát ale ve čtvrtinovém čase ( začínám se rozkoukávat...! )

Signature

Přiznávám se, že velká část je podle návodu, ale už vím co a jak aspoň zhruba a učím se s vrstvama jak **** první vlaštovkou je signatura.....

Akt