Jelikož se tu dlouho neobjevoval žádný přízpěvek.... ještě nějakou dobu nebudeme zbytečně překračovat hranice dobrého vkusu a tuto tradici :-) Ale již se to vše blíží k závěru :-D
sobota 21. února 2009
sobota 7. února 2009
Má pedofil právo blogovat?
Mezi blogy iDNES.cz se před pár dny objevil blog mladého pedofila. Píše o sobě, o pedofilii z odborného hlediska, o předsudcích a o společnosti. Strhla se bouřlivá diskuse. Má vůbec takový člověk morální právo psát své názory ve veřejném prostoru? Co si myslíte vy?
Má pedofil morální právo psát své názory ve veřejném prostoru?
"Musím se skrývat. Když jdu do hospody s bývalými spolužáky, s kamarády, musím se přetvařovat. Nemůžu otevřeně mluvit se svými rodiči, to je velmi nepříjemné. Musím předstírat, že jsem normální. Jinak by mě lidé odsoudili," říká sympatický mladík student vysoké školy. A pedofil.
Založil si blog na iDNES.cz pod pseudonymem František Flarnytryl. Chce tak prý "trošku změnit veřejné mínění". (Redaktorka zná jeho skutečnou identitu,ale z pochopitelných důvodů ji nezveřejňujeme.)
Diskutérka: Žádám vás, ten blog zrušte
Hned poté, co bloger František zveřejnil svůj první článek, se rozpoutala diskuse. Někteří čtenáři žádají redakci, aby blog zrušila. Podle nich pedofil nemá morální právo na vyjádření ve veřejném prostoru.
Jana Lúčanová Pedofilní autor je nemocný a je jen jediný způsob, jak nám a sobě dokázat, že si svou nemoc uvědomuje, že se začne léčit. Výplody o upřímné lásce jsou bláboly. Věřím, že takto sebe vnímá spousta zločinců, úchylů. I poté, co ze samé lásky zabili objekt svého zájmu.
Zuzana Kulhánková Dokud redakce neodstraní články pedofila a nezaváže se dále podobné články nepublikovat, nebudu sem dál přispívat.
Pisatelka 1 Znovu vás proto žádám, tento blog zrušte, je to precedens a tím, že pedofilům dáváte prostor v médiích, společnost jaksi chlácholíte, že se vlastně tak moc nic neděje a že je to vlastně tak nějak ještě v normě... Ale to není pravda. A až něco udělá, tak o tom taky napíše? Nejsem prudérní a nevadí mi, když se v blozích píše o sexu. Ale toto je příliš! Platí snad ještě pro váš blog nějaká pravidla?
Pisatelka 2 Jsem velice znepokojena obsahem článku blogera Flarnytryla. Věřím, že je potřeba najít, kdo jsou rodiče Terezky a upozornit je. Můžete pomoct? Nežádám Vás o cenzurování článku, žádám vás o pomoc nevinným dětem.
iDNES.CZ: Jde o svobodnou diskusi
Proč redakce iDNES.cz blog přes výhrady mnoha čtenářů povolila? Proč si myslíme, že nárok blogovat má i pedofil?
"Blogy na iDNES.cz jsou prostorem pro svobodnou osobní prezentaci kohokoli, kdo je schopen respektovat daná pravidla," říká správce blogů iDNES.cz Jan Dvořák.
"Je-li člověk, který o sobě říká, že je pedofilní, ochoten a schopen tato pravidla vzít za svoje a řídit se jimi, nevidím důvod, proč by právě on blogovat na iDNES.cz nemohl, stejně tak jako kdokoli jiný."
"Povolením tohoto blogu nevyjadřujeme postoj ani vůči blogerovi ani vůči pedofilii, to nám nepřísluší. Ale chceme dávat prostor ke svobodné diskusi, a do toho se nám Flarnytrylův blog vejde, stejně tak jako blogy lidí, kteří s ním nebo s námi nesouhlasí."
Pedofil: Suďte mě podle mých činů
Pedofil František pro existenci svého blogu argumentuje především osobní potřebou dokázat veřejnosti, že pedofil automaticky není zločinec.
"Přál bych si, aby k nám společnost nebyla nespravedlivá. Nejsme zločinci. Nemůžu dát ruku do ohně za všechny, ale naprostá většina z nás není," říká František. Až na výjimky podle něj pedofilové nic zlého nedělají. Jen mají, řekněme, trochu zvláštní touhy, na rozdíl od "normálních" lidí.
"Přál bych si, aby mě společnost soudila na základě mých činů, nikoliv na základě mé sexuální preference."
"Po pubertě jsem zažíval několik let hodně zlé období. Hodně špatně jsem se s tím srovnával. Moje sexuální představy a touhy se neslučovaly s běžnými představami a touhami mých vrstevníků. Líbily se mi holky od šesti do dvanácti let, nikoliv moje spolužačky. Tušil jsem, že se mnou něco není ´v pořádku´," vzpomíná František.
"Ale slýchal jsem jen, že pedofilové zneužívají a znásilňují a zabíjejí děti... A já jsem jeden z nich?! Ve světě jsou známy případy sebevražd dospívajících pedofilů. Není se co divit, je to opravdu hodně kruté. Já jsem až takhle nepřemýšlel, ale trápení to bylo veliké," dodává.
SEXUOLOGOVÉ: JEN JEDEN Z DESETI PŘÍPADŮ ZNEUŽITÍ DÍTĚTE SPÁCHÁ PEDOFIL
Podle statistik případů zneužívání dětí je jen (dá-li se říct "jen") jeden z deseti pachatelů pedofil.
Mnohem častěji jsou to lidé (v drtivě většině muži), u nichž se diagnóza pedofilie nepotvrdí. Bývají to muži z nejbližšího okolí, kterým dítě často bezmezně důvěřuje: otcové, nevlastní otcové, strýcové, partneři matek.
"Nemají žádnou diagnózu. Jsou defektní – ne sexuálně, ale osobnostně, sociálně,“ vysvětlil před časem v MF DNES sexuolog Petr Weiss. "Jsou to osobnosti nezdrženlivé, agresivní, egocentrické, které dítě využijí jako snadněji dostupný sexuální objekt."
Weissův kolega Antonín Brzek dodává, že naopak u pedofilů je riziko, že něco provedou, minimální. "Selhání je lidské. Ale pokud je to čistý pedofil, nikoliv pedofilní sadista, tak určitě nenapáchá žádnou velkou škodu: nepůjde přes odpor dítěte, nechce mu ublížit," vysvětlil Brzek.
František miluje Terezku. Zná ji od šesti let. Několik let už spolu kamarádí. "Je to dcerka našich sousedů. Od té doby, co ji znám, se tak netrápím, protože ona mi dokáže vždycky zvednout náladu a udělat radost," rozjasní se mu tvář.
"Běžné kontakty s Terezkou mě nevzrušují"
Dušuje se, že jí nikdy neublížil, nikdy její blízkosti nezneužil. "Její rodiče mě dlouho znají a naprosto mi důvěřují. Hraju s ní hry, lezeme po stromech, chodíme ven... Nejdřív jsem s ní byl jen rodičům na očích. Když viděli, jak mě má ráda, že je se mnou veselá, tak se přestali bát a nechávají mě s ní samotnou," dodává.
Při hře a běžném kontaktu se ale nedají vyloučit doteky. "Někdy mě sama od sebe obejme, sedne si mi na klín, ale mě tyhle kontakty nevzrušují. Jsem rád v její blízkosti a jsem rád, když je šťastná."
"Procento násilníků je všude stejné"
Jak ale zvládá sexuální touhu? "I normálnímu dospělému heterosexuálnímu člověku se může stát, že se zamiluje do někoho, kdo buď jeho lásku neopětuje, nebo je zadaný, kdo s ním nechce nebo nemůže spát...," říká. "A taky toho druhého kvůli tomu neznásilní, neublíží mu. Až na výjimky. Ale zlých lidí, násilníků, je stejné procento mezi běžnou populací i mezi pedofily. Běžný člověk se dovede ovládnout a nechce za každou cenu to, co nemůže mít."
"Někteří diskutéři na blogu mi radí, abych se od Terezky úplně izoloval. Ale proč? Ona mou přítomnost vyhledává, volá mi, její rodiče vidí, že je jí se mnou dobře, že je veselá a nic zlého se jí neděje. Jak bych jí vysvětlil, že už se neuvidíme? Věřím, že pro ni by bylo trauma, kdybych se od ní najednou odříznul," říká František.
Má pedofil morální právo psát své názory ve veřejném prostoru?
"Musím se skrývat. Když jdu do hospody s bývalými spolužáky, s kamarády, musím se přetvařovat. Nemůžu otevřeně mluvit se svými rodiči, to je velmi nepříjemné. Musím předstírat, že jsem normální. Jinak by mě lidé odsoudili," říká sympatický mladík student vysoké školy. A pedofil.
Založil si blog na iDNES.cz pod pseudonymem František Flarnytryl. Chce tak prý "trošku změnit veřejné mínění". (Redaktorka zná jeho skutečnou identitu,ale z pochopitelných důvodů ji nezveřejňujeme.)
Diskutérka: Žádám vás, ten blog zrušte
Hned poté, co bloger František zveřejnil svůj první článek, se rozpoutala diskuse. Někteří čtenáři žádají redakci, aby blog zrušila. Podle nich pedofil nemá morální právo na vyjádření ve veřejném prostoru.
Jana Lúčanová Pedofilní autor je nemocný a je jen jediný způsob, jak nám a sobě dokázat, že si svou nemoc uvědomuje, že se začne léčit. Výplody o upřímné lásce jsou bláboly. Věřím, že takto sebe vnímá spousta zločinců, úchylů. I poté, co ze samé lásky zabili objekt svého zájmu.
Zuzana Kulhánková Dokud redakce neodstraní články pedofila a nezaváže se dále podobné články nepublikovat, nebudu sem dál přispívat.
Pisatelka 1 Znovu vás proto žádám, tento blog zrušte, je to precedens a tím, že pedofilům dáváte prostor v médiích, společnost jaksi chlácholíte, že se vlastně tak moc nic neděje a že je to vlastně tak nějak ještě v normě... Ale to není pravda. A až něco udělá, tak o tom taky napíše? Nejsem prudérní a nevadí mi, když se v blozích píše o sexu. Ale toto je příliš! Platí snad ještě pro váš blog nějaká pravidla?
Pisatelka 2 Jsem velice znepokojena obsahem článku blogera Flarnytryla. Věřím, že je potřeba najít, kdo jsou rodiče Terezky a upozornit je. Můžete pomoct? Nežádám Vás o cenzurování článku, žádám vás o pomoc nevinným dětem.
iDNES.CZ: Jde o svobodnou diskusi
Proč redakce iDNES.cz blog přes výhrady mnoha čtenářů povolila? Proč si myslíme, že nárok blogovat má i pedofil?
"Blogy na iDNES.cz jsou prostorem pro svobodnou osobní prezentaci kohokoli, kdo je schopen respektovat daná pravidla," říká správce blogů iDNES.cz Jan Dvořák.
"Je-li člověk, který o sobě říká, že je pedofilní, ochoten a schopen tato pravidla vzít za svoje a řídit se jimi, nevidím důvod, proč by právě on blogovat na iDNES.cz nemohl, stejně tak jako kdokoli jiný."
"Povolením tohoto blogu nevyjadřujeme postoj ani vůči blogerovi ani vůči pedofilii, to nám nepřísluší. Ale chceme dávat prostor ke svobodné diskusi, a do toho se nám Flarnytrylův blog vejde, stejně tak jako blogy lidí, kteří s ním nebo s námi nesouhlasí."
Pedofil: Suďte mě podle mých činů
Pedofil František pro existenci svého blogu argumentuje především osobní potřebou dokázat veřejnosti, že pedofil automaticky není zločinec.
"Přál bych si, aby k nám společnost nebyla nespravedlivá. Nejsme zločinci. Nemůžu dát ruku do ohně za všechny, ale naprostá většina z nás není," říká František. Až na výjimky podle něj pedofilové nic zlého nedělají. Jen mají, řekněme, trochu zvláštní touhy, na rozdíl od "normálních" lidí.
"Přál bych si, aby mě společnost soudila na základě mých činů, nikoliv na základě mé sexuální preference."
"Po pubertě jsem zažíval několik let hodně zlé období. Hodně špatně jsem se s tím srovnával. Moje sexuální představy a touhy se neslučovaly s běžnými představami a touhami mých vrstevníků. Líbily se mi holky od šesti do dvanácti let, nikoliv moje spolužačky. Tušil jsem, že se mnou něco není ´v pořádku´," vzpomíná František.
"Ale slýchal jsem jen, že pedofilové zneužívají a znásilňují a zabíjejí děti... A já jsem jeden z nich?! Ve světě jsou známy případy sebevražd dospívajících pedofilů. Není se co divit, je to opravdu hodně kruté. Já jsem až takhle nepřemýšlel, ale trápení to bylo veliké," dodává.
SEXUOLOGOVÉ: JEN JEDEN Z DESETI PŘÍPADŮ ZNEUŽITÍ DÍTĚTE SPÁCHÁ PEDOFIL
Podle statistik případů zneužívání dětí je jen (dá-li se říct "jen") jeden z deseti pachatelů pedofil.
Mnohem častěji jsou to lidé (v drtivě většině muži), u nichž se diagnóza pedofilie nepotvrdí. Bývají to muži z nejbližšího okolí, kterým dítě často bezmezně důvěřuje: otcové, nevlastní otcové, strýcové, partneři matek.
"Nemají žádnou diagnózu. Jsou defektní – ne sexuálně, ale osobnostně, sociálně,“ vysvětlil před časem v MF DNES sexuolog Petr Weiss. "Jsou to osobnosti nezdrženlivé, agresivní, egocentrické, které dítě využijí jako snadněji dostupný sexuální objekt."
Weissův kolega Antonín Brzek dodává, že naopak u pedofilů je riziko, že něco provedou, minimální. "Selhání je lidské. Ale pokud je to čistý pedofil, nikoliv pedofilní sadista, tak určitě nenapáchá žádnou velkou škodu: nepůjde přes odpor dítěte, nechce mu ublížit," vysvětlil Brzek.
František miluje Terezku. Zná ji od šesti let. Několik let už spolu kamarádí. "Je to dcerka našich sousedů. Od té doby, co ji znám, se tak netrápím, protože ona mi dokáže vždycky zvednout náladu a udělat radost," rozjasní se mu tvář.
"Běžné kontakty s Terezkou mě nevzrušují"
Dušuje se, že jí nikdy neublížil, nikdy její blízkosti nezneužil. "Její rodiče mě dlouho znají a naprosto mi důvěřují. Hraju s ní hry, lezeme po stromech, chodíme ven... Nejdřív jsem s ní byl jen rodičům na očích. Když viděli, jak mě má ráda, že je se mnou veselá, tak se přestali bát a nechávají mě s ní samotnou," dodává.
Při hře a běžném kontaktu se ale nedají vyloučit doteky. "Někdy mě sama od sebe obejme, sedne si mi na klín, ale mě tyhle kontakty nevzrušují. Jsem rád v její blízkosti a jsem rád, když je šťastná."
"Procento násilníků je všude stejné"
Jak ale zvládá sexuální touhu? "I normálnímu dospělému heterosexuálnímu člověku se může stát, že se zamiluje do někoho, kdo buď jeho lásku neopětuje, nebo je zadaný, kdo s ním nechce nebo nemůže spát...," říká. "A taky toho druhého kvůli tomu neznásilní, neublíží mu. Až na výjimky. Ale zlých lidí, násilníků, je stejné procento mezi běžnou populací i mezi pedofily. Běžný člověk se dovede ovládnout a nechce za každou cenu to, co nemůže mít."
"Někteří diskutéři na blogu mi radí, abych se od Terezky úplně izoloval. Ale proč? Ona mou přítomnost vyhledává, volá mi, její rodiče vidí, že je jí se mnou dobře, že je veselá a nic zlého se jí neděje. Jak bych jí vysvětlil, že už se neuvidíme? Věřím, že pro ni by bylo trauma, kdybych se od ní najednou odříznul," říká František.
čtvrtek 15. ledna 2009
neděle 4. ledna 2009
sobota 3. ledna 2009
středa 24. prosince 2008
úterý 23. prosince 2008
čtvrtek 11. prosince 2008
čtvrtek 4. prosince 2008
THE DAY THE ERATH STOOD STILL
tento film je remake scifi filmu z roku 1951, kdy byla velmi aktuální studená válka ke které se původní film stavěl na reakci. Dnes nová verze reaguje na mezinárodní vztahy po 11. září a ekologii jako takovou. Film je lehce poupraven, jednak požadavkem mimozemštanů kdy jsou odstraněny drobné rozpory atd. a i přístup hlavní postay mimozemštana Klaatu (Keanu Reeves), který je v původní podobě více či méně víc lidský než samotní lidé. Zde je změna v tom, že k lidství musí projít dlouhou a poměrně strastiplnou cestu. Abych ještě dodal. Tak Klaatu přichází a zemi s varováním proti imozemštanům, kteří se rozhodli lidstvo zničit, protože si podle nich již existenci nezaslouží. Klaatu navíc nechce mluvit spresidentem USA jako v původní verzi ale chce promluvit na půdě OSN v New Yorku.
Jen ještě poznámečka na okraj:
Natáčení filmu probíhalo ve Vancouveru v prvních měsících roku 2007. Studio 20th Century Fox se rozhodlo stát se do roku 2010 společností neničící životní prostředí. a film Den, kdy se zastavila Země je první produkcí v rámci tohoto projektu. Snahou je minimalizovat plýtvání papíry - všechny nákresy, skicy i fotografie jsou ukládány jen v digitální formě, ke kterým má přístup celý štáb. Na stavbu dekorací se používaly barvy šetrné k životnímu prostředí, kde to bylo možné, využilo se recyklovaných materiálů. Po skončení natáčení byly všechny kostýmy buď uchovány pro další natáčení, nebo darovány na dobročinné účely. Celá produkce zásadně používala vozidla na bio naftu a spořivé elektrické přístroje.
úterý 2. prosince 2008
středa 26. listopadu 2008
CHINESE DEMOCRACY
Asi největší jebovka týdne co přehlušila i ztrátu peněženky... Haleluja dožil jsem se toho....!!!!!
c
Guns'n'roses - chinese democracy
úterý 25. listopadu 2008
pondělí 24. listopadu 2008
Procházel jsem si tak nějak stránky FUDu (důvod poněkud tristní) a narazil na ateliér interaktivních médií (mimochodem veeelice zajímavý!) a v položce o ateliéru jsem našel úžasnou myšlenku.
Lidé, které zajímá svoboda, opravdová svoboda, musejí nejdřív s pomocí stylu změnit obsah. Pokud je náš styl skutečně mistrovský, plynulý a dokonalý, pokud je proměnlivý a završený, pak jej můžeme povýšit nad obsah. Můžeme nechat útržky barev, elektřiny a světla a zapojit je do svých akcí. Obsah je to, co človek chová v mysli, ale co nestaví na odiv. A my máme odiv rádi.
Jungova teorie o rasové paměti a nevědomí přináležitosti ke kolektivu, mýty tak složité, tak víceurovňové, tak hluboce pronikající do samé podstaty daného problému, tak symbolicky odhalující samé jádro věcí, že nedokážeme vysvětlit, jak lidská, zvířecí či jiná inteligence může mít k podobnému materiálu přístup. Možná, s tím má skutečně co dělat nějaká forma paměti...
Tohle říká mnoho... opravdu velice mnoho. Jak vnímáme umění? Jak vnímáme realitu? Opravdu je pro nás nutně realita tím co skutečně vnímáme? Kolik lidí se nad tím zamyslí?:)
Lidé, které zajímá svoboda, opravdová svoboda, musejí nejdřív s pomocí stylu změnit obsah. Pokud je náš styl skutečně mistrovský, plynulý a dokonalý, pokud je proměnlivý a završený, pak jej můžeme povýšit nad obsah. Můžeme nechat útržky barev, elektřiny a světla a zapojit je do svých akcí. Obsah je to, co človek chová v mysli, ale co nestaví na odiv. A my máme odiv rádi.
Jungova teorie o rasové paměti a nevědomí přináležitosti ke kolektivu, mýty tak složité, tak víceurovňové, tak hluboce pronikající do samé podstaty daného problému, tak symbolicky odhalující samé jádro věcí, že nedokážeme vysvětlit, jak lidská, zvířecí či jiná inteligence může mít k podobnému materiálu přístup. Možná, s tím má skutečně co dělat nějaká forma paměti...
Tohle říká mnoho... opravdu velice mnoho. Jak vnímáme umění? Jak vnímáme realitu? Opravdu je pro nás nutně realita tím co skutečně vnímáme? Kolik lidí se nad tím zamyslí?:)
technická zpráca číslo 26
Zdravím všechny čtenáře i nečtenáře! Zajímá vás co se tu v příštím týdnu objeví? Mat otázka z Ess číslo 11 a možná i 14 a pak samozřejmě report z DOX a Domu u zvonu. A primárně přepečlivý výběr filmů z anifestu (pro rejpaly NE Persepolis to nebude !)A pokud se dostanu k tomu, tak možná i záznam z akce milujeme zimu a další realizace 3 nápadů (včetně matritního plakátu)
čtvrtek 20. listopadu 2008
DOX a spol
report se připravuje! Minimálně zajímavý výklad paní kurátorky z výstavy Veroniky Bromové (vysvětlete mi proč mám zakodované Eva Bromová!)
Momentálně jsou ale již se skví foto na netu :-)
Momentálně jsou ale již se skví foto na netu :-)
středa 12. listopadu 2008
Anglické jahody
V horkém létě se mladý muž Tomáš Sinek chystá odjet na „sběr jahod" do Anglie. Zdá se, že rodina – otec, maminka a babička nemá jiné starosti než vypravit potomka na cestu, i když – jak to vypadá, ne všichni s jeho rozhodnutím souhlasí. Situace však zase tak jednoduchá není. Jsme v Československu roku 1968. Tomáš stráví s kamarády a dívkou Táňou bujarou noc před odjezdem. Ráno však začnou otcovy podezřelé telefonáty s kolegou Vránou, plné tajných informací, maminka dělá zásoby a babička pláče. Tomáš spěchá na nádraží, Praha je však vylidněná a žádné vlaky nejedou. Tomáš nepovažuje situaci zdaleka za vážnou, a tak ho nějaký den zpoždění ani příliš netrápí. Toho srpnového rána se však radikálně změnily osudy tisíců lidí.
Psal se 21. srpen 1968 a za pár okamžiků se otočí i život Tomáše, jeho rodiny a jeho přátel. Jejich osudy se dramaticky propletou s osudy lidí, kteří se v tehdejším Československu ocitli nikoliv z vlastního rozhodnutí. Přijeli sem plnit rozkazy, aniž jim pořádně rozuměli a často ani netušili, jak moc poznamenávají životy lidí a země, kterou neznali a do níž je jednou v noci prostě poslali. Příběh filmu Anglické jahody se mohl odehrát vlastně v jakékoliv době, která se tak trochu vymkla z kloubů. Je osudovým milostným příběhem mladých lidí, kteří chtěli mít chvilku času na lásku, ale ocitli se v nesprávnou dobu na nesprávném místě. A stejně tak je osudovým příběhem generací, jejichž sen o svobodě a obyčejně šťastném životě byl právě téhle srpnové noci násilně přerván.
V hlavních rolích filmu Anglické jahody se objeví řada hvězd domácí divadelní, televizní a filmové scény v čele s Viktorem Preissem a Pavlou Tomicovou. Do úloh mladých hrdinů vybral Vladimír Drha herecké talenty jako je Ivan Lupták, Marie Štípková nebo Richard Zevel. Ve filmu bylo samozřejmě třeba obsadit i role ruských vojáků. Pro postavu Lebeděva, vojáka, který zásadním způsobem vstoupí do života našich hrdinů, našli režisér a producenti na zahraničním konkursu herce Alexeje Bardukova, který je ve své zemi označován za ruského Brada Pitta a před nímž se otvírá i perspektiva mezinárodní kariéry.
Psal se 21. srpen 1968 a za pár okamžiků se otočí i život Tomáše, jeho rodiny a jeho přátel. Jejich osudy se dramaticky propletou s osudy lidí, kteří se v tehdejším Československu ocitli nikoliv z vlastního rozhodnutí. Přijeli sem plnit rozkazy, aniž jim pořádně rozuměli a často ani netušili, jak moc poznamenávají životy lidí a země, kterou neznali a do níž je jednou v noci prostě poslali. Příběh filmu Anglické jahody se mohl odehrát vlastně v jakékoliv době, která se tak trochu vymkla z kloubů. Je osudovým milostným příběhem mladých lidí, kteří chtěli mít chvilku času na lásku, ale ocitli se v nesprávnou dobu na nesprávném místě. A stejně tak je osudovým příběhem generací, jejichž sen o svobodě a obyčejně šťastném životě byl právě téhle srpnové noci násilně přerván.
V hlavních rolích filmu Anglické jahody se objeví řada hvězd domácí divadelní, televizní a filmové scény v čele s Viktorem Preissem a Pavlou Tomicovou. Do úloh mladých hrdinů vybral Vladimír Drha herecké talenty jako je Ivan Lupták, Marie Štípková nebo Richard Zevel. Ve filmu bylo samozřejmě třeba obsadit i role ruských vojáků. Pro postavu Lebeděva, vojáka, který zásadním způsobem vstoupí do života našich hrdinů, našli režisér a producenti na zahraničním konkursu herce Alexeje Bardukova, který je ve své zemi označován za ruského Brada Pitta a před nímž se otvírá i perspektiva mezinárodní kariéry.
Hamlet
Být, nebo nebýt? To je to, oč jde!
Je důstojnější trpělivě snášet
kopance, rány, facky osudu,
nebo se vrhnout proti moři útrap
a rázem všechno skončit? Zemřít, spát!
Nic víc. Ten spánek uspí bolest srdce,
ukončí všechna trapná trápení
lidského těla. Jaké větší přání
by člověk mohl mít?
To be, or not to be, — that is the question: —
Whether 'tis nobler in the mind to suffer
The slings and arrows of outrageous fortune,
Or to take arms against a sea of troubles,
And by opposing end them? — To die, to sleep, —
No more; and by a sleep to say we end
The heart-ache, and the thousand natural shocks
That flesh is heir to, — 'tis a consummation
Devoutly to be wish'd
Je důstojnější trpělivě snášet
kopance, rány, facky osudu,
nebo se vrhnout proti moři útrap
a rázem všechno skončit? Zemřít, spát!
Nic víc. Ten spánek uspí bolest srdce,
ukončí všechna trapná trápení
lidského těla. Jaké větší přání
by člověk mohl mít?
Poznámka: v některých překladech lze také nalézt žít, či nežít... Bohužel je to myšlenkově nepřesný překlad. Protože pokud budeme puntičkáři, tak Hamlet neřeší otázku života a neživota ale bytí jako existence a nebytí jako její popření.
Originál:
To be, or not to be, — that is the question: —
Whether 'tis nobler in the mind to suffer
The slings and arrows of outrageous fortune,
Or to take arms against a sea of troubles,
And by opposing end them? — To die, to sleep, —
No more; and by a sleep to say we end
The heart-ache, and the thousand natural shocks
That flesh is heir to, — 'tis a consummation
Devoutly to be wish'd
úterý 11. listopadu 2008
Technologie naší/vaší/jejich nahrávání
Technická změna :)
jelikož nejsem schopnej dokopat se k nahrávání fotek na blog (protože picasa prostě narává jen po 4 kusech!) tak všechny budoucí fotky najdete na http://picasaweb.google.cz/ikarysan část se samozřějmě bude dál objevovat tady, ale bude to jen a jen výběr.
pondělí 10. listopadu 2008
Pinakothek der moderne - Mnichov
Pinakotéka - od renesance název označuje veřejnou obrazárnu. Původ tohoto oznažení nás zavede až do starověkého řecka, kde název Pinacoteca nese jedno z křídel chrámu na akropoli. Zde byly ukládány darované obrazy (votivní obrazy).
Nejvýznamnější Pinakotéky patří i k nejslavnějším muzeím v evropě. Především pak:
Alte Pinakotek v Mnichově (ještě o ní uslyšíme podrobněji v další části článku).
Benátská Gallerie Dell'Academica (v ní je k vidění socha Davida od Michalangela).
Uffizi ve Florencii - největší renesanční pinakotéka. Původně centrum správních úřadů Florencie.
National Gallery of London - zaloena v 19. století obchodníky na podnět Hraběte Roberta Bankse Jenkinsona. Hlavním účelem bylo zpřístupnění zbírek různých výtvarnýc škol veřejnosti. Otevřena byla v roce1824 na Trafalgar Square kde galerie sídlií dodnes.
Nyní zpět k Pinakotece v Mnichově. Galerie se dnes skládá ze tří samostatných celků:
Alte, Neuve a Modern.
Nejstarší z těchto tří byla založena na popud Ludvíka prvního a byla stavěna v letech 1826 až 1836 architektem Leo von Klenze. Měla se stát domovem obrovské sbírky rodu Wittelsbachů, kteří tuto sbírku budovali po téměř tři staletí. Nejvýznamějším obrazem z těchto sbírek je Alexndrova bitva, který je zde dodnes uložen.
Nejnovější budova moderního umění jejíž stavba stála téměř 121,5 milionu euro byla stavebně realizována v letech 1996 až 2002. jejím autorem je architekt Stephan Braunfels. Vyniká svojí monumentálností. Vnitřní velkorysostí. Budova jejíž plášt je z pohledováho betonu v sobě skrývá 4 oddělené části zbírek - design, architketuru, grafiku, umění. Výsledek je naprosto úžasný.
Autor o projektu řekl (a myslím, že záměr se podařil):
"Nechtěl jsem navrstvit různá muzea této budovy prostě na tři roviny. V suterénu novu sbírku, v přízemí muzeum architektury, státní grafickou sbírku, všechny prostory s nestálými výstavami, a v prvním patře státní galerii moderního umění. Chtěl jsem navzájem provázat tyto roviny též vertikálně." tvrdí Stefan Braunfels. "To je dosaženo velikými schody rozšiřujícími se do trychtýře nahoru a dolů, které vedou návštěvníka ze suterénu nové sbírky diagonálně celou budovou až k prvnímu patru státní galerie".
středa 15. října 2008
Hrátky odpočinkové
Tak nějak jsem se snažil vypnout... no praci každopádně. Takže výsledek je sice nic moc ale snaha tu je očividná!
Toto
plus toto
Je toto:
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
