Nikdy neucítíš má křídla,

nikdy nebudeš vědět, že tě schovávám,

protože takový neni svět.

Nemožné na počkání a zázraky hned..

Hraju hru s životy druhých

a zapomínám jejich jména.

Mám křídla. Jsem Anděl.

Jsem plný krve co svět neviděl.

Nikdy neucítíš má křídla

až tě budou chránit,

nikdy se nedozvíš kdo jsem,

protože takový je svět.

Ty jsi jak splněnej sen.

Flaška vermutu, tady jsem !

Ohlídni se za minulosti sny už nevrátíš..

Jsi jak splněnej sen, koukni, Here I am

Ty jsi jak splněnej sen,

flaška vermutu, tady jsem.

Za rohem je galerie...

Sny už nevrátíš, odpusť mrtvejm.

Svlékni prstánek a vinu smej.

Ty jsi jak splněnej sen..

To je to jediné čemu věřím.

Jsi v povětří a já sním.

Zarohem je galerie s uměním.

Zavři očka

Zavři oči, svítá.
Tma utekla,
maličká povzdechla.
Zavři oči, svítá.
Maličká nepláče
potkal jsem kreslíře.
Zavři oči, svítá.
Zavři oči maličká,
kreslím beránka.
Zavři oči, svítá.
Bud mojím lampářem,
rozsvit. Bloudím.

Kdesi v temné ulici

Divoke sny ji stíhají
po tmavých ulicích.
Bylo to kol půlnoci...
BIM BAM BIM BAM!
Leží děvče na silnici.

Utíkala daleko od lidí.
Nožku, ale zlomila si...
Půlnoc! už mají ji...
BIM BAM BIM BAM!
Mojí duši

Bez názvu, říká až mnoho

Jede povoz jede jede !
Po kostkách dlažebních....
Koho to veze, jen veze?

Tiše tiše tiše tiše!
Klap klap Klapy klap...
Krev neposlouchá?
Klap klap Klapy klap...
A povoz klopotá.

A nám temná cesta
tiše, neslyšně utíká.
Dav vzlyká vzlyká!
Vzlyk, vzlyk, vzlyky, vzlyk!

Jede povoz, jede, jen jede
po cestách stiných.
Koho nám to veze, jen veze?
Tebe miláčku tebe....


Inspirace je asi na snadě v autorech naší poezie. Našich zážitků, ale hlavně strachů jež nás obepínají jako břečťan plný provazů. Ach ano! Nebojíváme se vlastní smrti ale našeho okolí:)

Tim Burton

Stick Boy and Match Girl in Love

Stick Boy Liked match Girl,
he liked her a lot.
He liked her cute figure,
he thought she was hot.


But could a flame ever burn
for a match and stick?
It did quite literally;
he burned up pretty qiuck.

The Boy With Nails in His Eyes

The Boy With Nails in His Eyes,
put up his aluminium tree.
it looked pretty strange
because he couldn't really see.

Ukazka z dilka: The melancholy Death of Oyster Boy & Other Stories,Tim Burton

Stýská se mi

ach tolik stýská se mi,
jsem dezorientovaný
nevím ci je reálné,
co mrtví chtějí mi???

Nevím co myslet si !
strácím se v tobě,
strácím se v sobě,
možná Krysař splet si mě!

Mlha plýží se.
Hvězda cok nohám padla.
Na nebe se již nevydrápla.
Poměnka se rozplakala.

Je mlha na blatech,
cesta kdesi stratila se.
Poměnko, vzali mi tě?
Poměnko POMĚNKO!
slyšíš to?

Bzuot tisícu hvětd,
světýlek u srdíček,
to ticho!
srdíčko netlouklo.

Nevěřím v život,
nevěřím v svět,
jen hloubku vod,
tam schováš se.

Miluju tě ale tys utekla?
Nekam jnam se schovala?
NE? tak včem to je.
Dezorientace.

chci mapu!
Poměnku!
Hevězdičku!
Lásku...

No Title

Dali nám svobodu, nevěděli co
značí. Daly nám srdce, celý zlatý.
Na boha se brátili, prý nevěděli
jak snim lidé naloží. Tiše štkali.

Svět se roztočil, sny se zdály,
svět se zastavil a oni stáli.
U baru stáli na sebe se smáli,
ale nevěděli, že srdce jim vzali.

Pomyšlení na útěk velmi rychlý,
tam co sny krvavě chcíply.
Ja nemám srdce zlaté natož ruce.
Ja chci jen utéct, sny se rozpily.

Svět se zase točí, ale oni vyskočí
tam co bez bolesti, tužbe se řítí.
Však oni skočí, bláhově zamilovaní!
Kdo?! Já? Ty? My!

Sedím sedím možná bdím, radši sním.

Taneční sál plný prapodivných muzikantů
a Já tu sedím sám, pln bledých protikladů.

Tančníci sál dávno opustili, bez hluku.
Sedím tu sám pln žalu,sám ale bez bolu.

Bez svědomí cizíc tanečníků tiše sedím.
Bez emoci, lásky, jen pln bolesti, jak stín.

Sen jak mlha rozplynul se. Sál změnil se.
Já sedím na dlažbě, chvěji se. Bez srdce.

Ráj bílou značí, možná se to lidem příčí,
ale co čeká ty jež peklo na zemi prožili?

A o Ráj? o Ten bože nestojí, co ty čeká?
Trest za jejich existenci. Trest pro sebevrahy.

Olše

Když koukáš se po poli,
vidíš stromy a na nich mrtvoly.
Visí na laně, hedna vedle druhé.
Houpou se do rytmu písně teskné.

Tak pověz to sladké tajemství!
Řekni kde visi tvoji blízcí!
Tamhle v řadě na lípě?
Ach ano, na břízce...


Ale kde ty áš své místo?
Prý nemáš? Prý jsi pouze věšel?
Tak věz, už nejsi tim v jehož vzešels.
Pověšteho! Ať houpá se na olši tak jak mrtvoly.

Ikary se nám už houpá... Kdo je dalším v řadě? :-)

Vstříct katovi.

Jak loď vlnami zmítaná.
Jak ranhojič nad mrtvým.
Jak anděl nad tvorem pekelným.
Jak kněz jenž hříchem se zmítá

Tak se cítí ti jenž se zprotivili
vůly řádu nám vnucenému.
Tak jdi k nemilosrdnému
katu. Ten ukáže ti poslední chvíli.

Tak Ikary! Odhoď kápi!
Už lod v bouři se potápí.
Ranhojič, už mrtým se netrápí.
Tak pojď do rukou katu..

usmívej se usmívej 2

Usmívej se usmívej!
vždyť slzy jsou štěstí.

Usmívej se usmívej!
Slzy ptří jen neštěstí.

Usmívej se usmívej!
Zanech úšklebku na tváři.

Usmívej se usmívej!
Jak na poslední večeři.

Usmívej se usmívej!
Maluje tě Leonardo da Vinci.

Usmívej se usmívej!
Noučumuj a ži!

Usmívej se umívej

usmívej se usmívej!
A nekřivý se tvář
grimasou pláče.

Usmívej se usmívej!
Zak jak ostatni před tebou.
Slzy nepatří do usměvavé tváře.

Usmívej se umívej!
Slunce vyjde, měsíc ne.
Hvězda padne, ale lidé? Ne.

Usmívej se umívej!
Padneš? Už nevstávej.
tak jak padlý anděl.

Procházej se!

Vločky padají na studenou zem.
Tolik otázek poletuje kolem.
Slovník v rukou, nikde odpověď...
A vločky? Poletují na zpověď!

Procházej se! Nikde odpověď.
Jak Darmoděj. Sám mezi
lidmi. Jak Darmoděj bez slzy!

Tvů Darmoděj, osudů
i bez lásek. Poletuj!
A vločky? Tiše tají.
Tak jak zamilovaní.

Ikary a jeho básnícký koutek

Lidé zvěstujte!
že nadoril se
ten co nenáviděn,
a k nenávisti odsouzen
bude na věky věků!

Tak dozněl rozsudek.
Temné oči oděli se
do hávu z perliček
slz, nerozhlédly se
po světě tak blízkém.


Tohle je něco jako o me možná.

Ležel, Na oblohu se díval.
Brečel, v srdci pravdu hledal.
Smál se, Strach nevídal.
Zmeřel, prý popošel v dál.

Skleněné oči elfky

Les šuměl, vlasy
zlaté tiše plály.
Oči skleněné,
pravdu hledaly.
Tam, kdesy v dály.

Anděl a moře

Svět krví sytí moře.
Řeky rudnou od hoře
těch co o milý strom
přišli vinnou hoře.

Sedím, přetvářku nevnímám.
Co teď? Víno! Víno si dám..
Dál, tak jak vy, sytím moře..
Hoře? Přes víno nevnímám.

Gramofon rozbil se,
lidé dál sytí moře.
Kam cit ten, poděl se?!
Jak gramofon, rozbil se....

Hledí modr0 oči na
rudé moře, pláčí.
Za lidí zlomená srdce,
bez lásky. Sedí na břehu.

Anděl tvého srdce.
Hledí na moře,
pije víno a je mu hořce.
Utekls od něj v bouřce.

O zlomených srdcích milenců

Probíhala soutěž otužilců,
to já byl v družstvu utopenců.
Tak a teď na dně.
Píší vám básně.

O čem, že? O stromech z kostlivců,
tak i o snech mrtvých básníků.
Píši vám básně.
Teď, zde v bahně.

Zlomených srdcích milenců
nebo utrpení světců.
Teď v bahně,
píší já básně.

Možná kamarádce,
ale určitě Terce...

V dalavách co vlci obývají

Dívám se na hladinu moře.
Co vidím? Mnoho hoře,
za které nikdo nemůže.

Srdíčko ti dávám,
daruj ho dálavám.
Tam jej schovávám.

V dálce, testkně
vijí vlci, písně
testkně bolestné.

Tam tam ho schovej.
Krásu lásky uchovej.
Ale mne. Pochovej.

Kam odešla? V naději zůstala!

Srdíčko být přestalo,
šum v korunách utichl
a svet se točit přestal
i těch ptáku zpěv ustal.

Kam, kam naděje odešla?
za hory? Za řeky, tam,
tam co ptáci zpívají.
Proč Panna jinam nešla?

Prý láska ji tam svedla!
A kde konec příběhu
ukrývá se? Hluboko
uvnitř teskné duše...

Poskvrna básnického koutku.

A dlažba je stále rudá

Půlnoc náhle odbila,
říjen vládu upevnil.
krví dlažba zbarvená
a smrt se objevila.

Končí noc dívky mladé,
to smrt si oběť našla,
krví dlažba zbarvená,
stín říjnový tě stíhá.