Tak po delší odmlce k nám opět přichází nový vítr hudebního světa, aneb náš music report tohole blogu. Vzdělání není nikdy dost! Schválně komu z vás něco řekne Jméno napsané v nadpisu, tedy Serj Tankian? Já moc nemám pamět na jména, pátrat jsem musel asi půlku písničky. Úspech se nakonec dostavil ikdyž za pomoci ( vydatné) melodie té skladby....
Serj Tankian se narodil 21.8.1967 v Beirútu v Libanonu, ale není Libanonec jak by se mohlo zdát, nýbrž armén. Už? Pořád ne? Tak další kousek nápovědy.... Je součástí tří projekt přičemž jeden takříkajíc spí ( asi napořád). Pořád ne? Působí také v neziskové politické organizaci Axis of Justice, spolu s multi-instrumentalistou Artem Tunc Boyaciyanem. Je vegetarián. Napsal Zbírku básní.
Je frontman spících System of a Down. ( další projekty jsou Serart, sólovka například).
K jeho prvotině jako samostatného projektu ( mimo bubnů je prý nahraný v podstatě jím), mohu říct, že je perfektní a jsem jím neuvěřitelně nadšený!
Empty Walls
Klip k The Unthinking Majority je absolutně vše říkající snad každému. ( Ale je s podivem že není singlem, tím bude Empty Walls ) Takže, Elect The Dead ukazuje, že Serj je opravdu extra třída. Abych nezapoměl, komentéř k skladbě The Unthinking Majority od Serje: "Singl 'The Unthinking Majority' jsem musel vydat... abych se vyjádřil k aktuální katastrofě - kolapsu demokracie." To odpovída enormě politickému vyjádření a vyznění skladby.
The Unthiniking Majority
Tak, Pár lahúdek ke konci. Recenze Muzikuse na aktualní Serjovo album:
Kdyby snad došlo k mýlce, Serj Tankian opravdu není jen zpovykaný chlapík s hysterickou vyřídilkou. Na čerstvém sólovém albu dál rýpe do závažných společenských témat, ale své myšlenky zabalil do trochu střídmějších rockových písniček.
Ulehnutí System Of A Down k (věčnému?) spánku dost možná prospělo všem, Serj konkrétně vystoupil z tvůrčího stínu kytaristy Darona Malakiana a složil a nahrál (kromě bicích v pravém smyslu slova sólově!) vyspělou desku plnou silných melodií. Muzika už tolik netěká a nenervuje, ale pořád je okamžitě jasné, odkud vítr vane a třeba singl The Unthinking Majority s vtipnou „swingující“ mezihrou je jasným signálem pro každého fanouška „systémů“. Po trochu přešlechtěném a okázale nabubřelém dvojalbu Mezmerize/Hypnotize je na Serjově novince Elect The Dead zase ke slyšení někdejší svěžest, strhující přirozená energie a emotivní působivost starších nahrávek SOAD.
Zlatý hřeb: Saving Us, The Unthinking Majority, The Sky Is Over
Zní to jako: o trochu uvolněnější System Of A Down
- Hodnocení bylo 6 ze 7 -
Ještě rozhovor:
Jak byste charakterizoval své první sólové album?
Je to rocková deska. Možná se podobá prvnímu albu SOAD, aspoň co se týče energie a expresivnosti. Vzhledem k mému hlasovému rozsahu se může zdát v tvrdších částech určitá podobnost s předcházející tvorbou. Myslím si, že hudba z alba Elect The Dead je veselejší než to, co jsem dělal dřív.
Z kolika skladeb jste vybíral?
Přibližně z pětadvaceti. Potom jsem je zredukoval na patnáct, na albu jich je nakonec dvanáct. Některé jsem měl v šuplíku už déle, jiné vznikaly teprve nyní.
Je pravda, že původně se mělo album jmenovat jinak?
Původní titul měl být The Flying Cunts of Chaos (Létající dámská přirození v chaosu), ale každý mě od toho odrazoval.
Plánujete představit Elect The Dead také živě na koncertech?
Právě se snažím dát dohromady kapelu tak, abychom od příštího roku mohli hrát na koncertech a hudebních festivalech. Věřím, že nás to bude bavit.
Stýkáte se ještě s bývalými spoluhráči ze SOAD?
Všichni jsme teď zaměřeni na svoje vlastní projekty. Ale John Dolmayan nahrál bicí do několika písní na mém albu. Myslím, že to je poznat – i v těch jemných částech je tvrdší než kdokoli jiný.
Kdo další s vámi na albu spolupracoval?
Dalším hostem byl bubeník Brian "Brain" Mantia známý ze skupiny Guns n’Roses.
Kdo měl největší vliv na vaši hudební kariéru?
Nejmenoval bych konkrétní osoby. Dávám přednost lidem, kteří dokázali dělat něco neobyčejného – ať už v politice nebo hudbě. Lidem, kteří se dokážou obrátit proti nepsaným zákonům toho, co by mělo být, a dokázali vytvořit něco mimo. Kromě toho má na mě vliv i obyčejný každodenní život. Miluji umění, přátelství, film... Toho, čím jsem ovlivňován, je spousta.
Jak to probíhá, když přijde inspirace? Skládáte dřív texty, nebo hudbu?
Obvykle skládám oboje separátně. Hraju si na piano nebo kytaru a začínám si k tomu pobrukovat. Vokál a rytmus se automaticky změní v nějaká slova. Někdy toho ve finálním textu využiji, jindy ne.
Co chystáte do budoucna?
Chtěl bych připravit další desku, tentokrát více v symfonickém stylu se smyčcovými nástroji, velice emotivní a akustickou. Snad také více pracovat na filmové hudbě. Nevím, jestli bych chtěl vydat další básnickou sbírku, ale protože mě baví dělat různé styly, přemýšlím o tom, že bych napsal román. Ne fikci, ale něco, co by bylo zároveň politické i spirituální.
Je pravda, že jste přijal občanství Nového Zélandu?
To je nedorozumění, dostal jsem jenom právo k pobytu. Je to v mnoha směrech nádherná země. Jídlo je tam stoprocentně organické, čistý vzduch a voda... Dá se tam relaxovat. Na Zélandu se cítím svobodně.
Projel jste skoro celý svět s hudbou. Jak se vám líbilo v Praze?
Už je to dávno, co jsme tam hráli, ale je to jedno z měst, které miluji. Vzpomínám si, že jsme bydleli na kopci, odkud bylo vidět celé město. Skoro jsem nespal a brzy ráno jsem se šel projít. Pršelo a nikdo nikde nebyl. Praha má nádhernou architekturu. I setkání s obyvateli bylo úžasné. Lidé byli příjemní a všude byly nejkrásnější dívky, jaké jsem kdy viděl. Celé mi to připadalo velice umělecké. Doufám, že tam brzy budu moct zase přijet.
V současné době žije v Calabase ve státě Kalifornie, jeho rodina ovšem pochází z Bejrútu, odkud se Serjova rodina kvůli válce v jeho osmi letech odstěhovala. To je jeden z původů proč píše hodně protiválečné písně (B.Y.O.B., War?, P.L.U.C.K. atd).
