Ikaryho plány

Ikary poněkud přemístl valnou část svojí existence na facebook... stydím se, ale pokrok člověk nezastaví... :) Faktem je, že momentálně se dokonale plácá v dalším klauzurním úkolu na tíma zvuk a vlstne vubec neví a moc mu to nejde :( no uvidí se (určitě se dočkáte finálních věcí a i obhajoby a tak. Dá-li Bůh tak i dokumentace jednoho technicistního objektíku který bude sestavovat až přiletí z isla de Cuba! (ne, nebudu Fidela pozdravovat!). Což je další věc kterou může čtenář očekávat (pokud nějaký ještě zůstal teda:)) a to je dokumentace z Kuby. (budu fakt hodnej a budu fakt dusledej. Bude to formou deníků včetně fotek (nevím jestli každý den bude článek, uvidí se podle dostupnosti internetu (o níž si nedělám iluze, snad mě nezavřou do Kubánského vězení!):)

(Tak, nova podoba Ikaryho)

Freeride

Maximální pecka a můj sen. Kdo si jde zajezdit semnou ? :-)

Kam teď kavárenský povaleči

Mám strach. Mám strach o českou kávu a o české kavárny. Svět kavárenských povalečů, který si buduje své rituály od dřevních dob c. k. mocnářství, začalo z thonetek vyhánět ostré švihnutí bičem. Do Česka vtrhl Starbucks, bílý žralok mezi kavárnami celého světa, a rozbil stan na nejcitlivějším místě. V trůnním sále všech českých srkačů kávy a obdivovatelů líné a tvůrčí atmosféry kaváren. Sebral nám Ma-lostranskou kavárnu.

Tahle kavárna tu stojí od roku 1847, jmenovala se nejdřív Radetzky, prošly tudy dějiny, sedával tu Neruda i Zrzavý, odjakživa se tady scházeli intelektuálové z celé Prahy. Zakouřenou atmosféru otřískané Malostranské kavárny z dob předrevolučních, v nichž kupodivu neztratila svůj buržoazně liberální půvab, teď vystřídal kavárenský řetězec, který má přes patnáct tisíc poboček ve dvaačtyřiceti zemích po celém světě. A co má vlastně být? Proč a čeho se staromilsky bát? Tak poslouchejte.

Jdete na procházku Malou Stranou. Kavárna nemůže mít lepší místo - kousek od tramvajové zastávky, kousek od Nerudovky, na patě chrámu svatého Mikuláše. Běžte tam o víkendu. Hlava na hlavě, Starbucks je magnet na turisty, ale zní tu překvapivě silně i čeština. Jenže zapomeňte na povalování. Pěkně nejdřív do fronty. Táhne se skoro až ven. Lidé jsou ale nepochopitelně trpěliví a postupují krok za krokem k pultu. Mně to trvalo pětatřicet minut. Za takovou dobu si zkušený kavárenský flamendr zvládne v tradiční kavárně objednat presso, proložit ho dvěma becherovkami a zajíst rakvičkou se šlehačkou. Pikolík bude kolem vás kmitat, nosit na stůl a dělat všechno, abyste se měl líně a vlídně.

Tady ne. Tady se za půl hodiny na nohách dostanete k nerez pultu s ceníkem, který hlásí, že některá káva stojí přes stovku. Žádný alkohol, přirozeně. Je to vlastně taková antikavárna, popírá to všechno, na co jsme zvyklí. Usměvavý mladík/mladice se vás zeptá, co to bude, a k tomu chce znát vaše jméno. Proboha proč? No aby ho napsal/a na ten papírový kelímek s vaší kávičkou. Po nekonečné frontě, mládežnicky rozpustilé objednávce a zpitomělý tím, že se vás někdo ptá na křestní jméno, dostanete už za chvíli kafe. V plastu. S jmenovkou. No a kde je pořád ten problém, ten strach o osud tradičních, zakouřených, inspirativních, malinkých, útulných kavárniček? Těm přece tenhle kávový bufet, popírající všechny středoevropské kavárenské zvyky, nemůže konkurovat...

A to je ten háček. Může a bude. Tak zaprvé. Kafe je tu výtečné. Výběr veliký, od silného pressa po různě ochucené břečky. Personál se pořád směje. Někdy to vypadá, že místo na kafe chodí něco někam šňupat, ale tváří se na vás tak, že jim tu ponižující frontu odpustíte a poslušně nahlásíte: Já jsem Petr. Když nepřijdete o turisticky narvaném víkendu, je tu snesitelně poloplno a se štěstím můžete urvat některé z míst v pohodlných křeslech. Funguje tady Wi-Fi internet. Nekouří se tu.

Starbucks umí skoro všude na světě vyrobit díky velmi pečlivému designu kaváren uvolněnou atmosféru. A povedlo se mu to i v Malostranské kavárně, zrekonstruoval ji citlivě a velmi vkusně. Má vynikající výběr hudby, který k tomu pomáhá. A navíc je neskutečně in. V Americe stejně jako v těch částech Evropy, kde místo kafe obvykle pili černou vodu (jako třeba v Anglii), ale i v tradičních kavárenských baštách. Láká především mladé, pro které jsou běžné, tradiční kavárny moc nudné, staromilské a vůbec tak nějak divné. Co na tom, že bývají o polovinu levnější, když hrozí, že tam potkáte vlastního tátu.

České kavárny, a ty pražské v první řadě, dostaly těžkou konkurenci. Možná nad ní zatím mávají rukou, "McDonald's na kafe" nám přece ublížit nemůže. Ale může. Starbucks neustále učí svůj personál, nedávno neváhal zavřít už v půl šesté většinu svých poboček v Americe, přijít o kšeft a dát prodavačům řádné školení. Jak vařit kávu, jak se tvářit na zákazníky, jak si je získat, jak jim kromě kafe prodat ještě cédéčko nebo kupon na písničky do iPodu. Naproti tomu v běžné pražské kavárně občas narazíte na hejhulu, který se neusměje ani na krásnou blondýnku. A kafe, prý italské, občas připomene ty patoky, které obvykle pijí právě Američané. Při placení vás pak tu a tam natáhnou o pár pětek.

Starbucks těm špatným kavárnám může zatopit, protože bude otvírat nové a nové pobočky a lákat nové a nové zákazníky. Každý den vzniká sedm nových poboček po celém světě, Česko nebude výjimkou.

Přece ale takový Orient café s opravdovým panem kavárníkem a pozorným personálem, Louvre s flamendr gulášem a kulečníkem, Slavia nebo Zavěšený kafe Starbucksu nepodlehnou. Kromě kafe je tu taky víno, zakouříno a líno. Kavárenských povalečů ráj. Tohle přece nemůže sebesilnější velkokavárník ze Seattlu přeprat. Za sebe slibuju, že budu ze všech svých kavárenských sil pomáhat české straně boje. Ale doporučil bych všem velectěným pánům kavárníkům, aby se šli do Starbucksu podívat. Ať se můžou na bitvu připravit.

Lezení - Bouldering

Tak, tačínám nový seriál na téma lezení a lezectví. V první části začnem asi tím nejjednodušším ( vzhledem k náročnosti na započetí stím ).

Tedy bouldering.

Bouldering vznikl přibližně v 80.-90. letech 19. století ( ano brzo co ? ) Jenže, původně to nebyl sport ale součást tréninku a výcviku pro horolezce a náročnější lezecké akce. Přibližně v 50. letech století 20tého přišel učitel gymnastiky John gill na to, že lezení po šutrech je docela zábavné.


Takže oco jde, jak jsem už řekl jde o lezení v nízkých výškách. Nízká výša je relevantní pojem, neboť hranice mezi boulderingem a free solo lezením je řekněmě tenčí než vůbec nějaká. Jedná se o lezení extrémní. V podstatě jde oto, ýe máme šutr X a máme na něj vylézt tím co nejnáročnějším způsobem. ( Pokud najdete náhodou halu letzeckou kde bude boulderingová stěna, tak tam často stačí vbec se dostat na cílový úchyt :-D viz letošní mistrovství ČR )


Vybavení ? Tak u vybavení je investice dost nízká, stačí lezešky a pytel magnezia.... ( tohle magnezium neni prvek, ale ( wikipedia) lezečky se dají pořídit tak kolem 1000 korun i nové.

Výhodou boulderingu je minimální nutnost investice, zábavnost, relativní nenáročnost, jak finanční tak šasová. Bezpečnost. Tady bych se pozastavil, k zastavení a zmírnění pádu se používají takzvané bouldrmatky, jde v podstatě o hodně lepší žíněnku která zabrání docela dost slušnému pomlácení ( kdo sletěl ze metru a pul na zada na šutry ví očem mluvím.) Nejsou ale bezpodmínečnou nutností, stačí kamarád co vás bude přidržovat.

Sportovní lezení a jeho pravidla:
zde byl zdrojem server bouldering.cz

• Systém soutěže Závody jsou dvoukolové. První kolo je kvalifikační, druhé kolo finále.
• Výsledky kvalifikačního kola každého závodníka jsou hodnoceny takto - top, počet pokusů top, zóna, počet pokusů na zóny, bodová hodnota chytů
• Každé kolo probíhá na rozdílných problémech (dále jen. bouldry). Každé kolo má min. 3 bouldry.
• Postupy do finálového kola
• Do finále postupuje 10 závodníků nebo 8 závodnic.
• V případě menšího počtu závodníků než 10 resp. 8 postupuje pouze polovina startovního pole.
• V případě shodného výsledku většího počtu závodníků na posledním postupovém místě se postup řídí pravidlem plovoucí kvóty.
• Startovní pole ve finálovém kole Ve finálovém kole je startovní pořadí závodníků určeno opačným výsledným pořadím z kola prvého. "nejlepší na konec"
• Závodník a jeho povinnosti Všichni závodníci jsou před započetí svých lezeckých pokusů v izolaci, aby neviděli jak se jednotlivé bouldry lezou. Závodník se po ukončení pokusů na bouldru odebere do přechodné izolace, kterou mu ukáže rozhodčí, zde vyčká odpočinkový čas, než bude přiveden na další bouldr. Závodník je povinen lézt v dresu (triko),které může dodat pořadatel. V ostatních případech nesmí lézt bez trika.
• Izolace Všichni závodníci jsou před započetím závodu v izolaci. Izolace je určený prostor, kde je závodníkům umožněno rozcvičení a rozlezení na stěnce. Závodník nesmí tento prostor opustit nebo jakkoliv (např: posunky) kontaktovat osoby mimo tento vymezený prostor. V izolaci je zakázáno uchovávání a používání mobilních telefonů. Závodník se po odlezení nesmí vracet do izolace a při jejím opouštění si z ní bere svoje věci.
• Přechodná izolace V tomto prostoru čeká závodník na svoje další bouldry. Zjišťování informací o bouldrech a jakákoliv komunikace s kýmkoliv a jakkoliv, kromě rozhodčího, je striktně zakázána. V případě porušení tohoto pravidla hrozí závodníkovi diskvalifikace ze závodu. V tomto prostoru závodník mlčky vyčká na časový signál, kdy bude moci nastoupit do dalšího bouldru.
• Časový limit Před zahájením kol bude vyhlášen časový limit na bouldry. V časovém limitu se závodník seznámí s bouldrem a pokusí se ho vylézt. Kontrola času a)je možná na monitorech kde cyklicky vyprchává určený čas na bouldr b) u rozhodčího. Poslední minuta a konec limitu jsou hlášeny nebo je na ně jinak zvukově upozorněno. Závodník má určený čas na bouldr a po jeho vypršení nebo ukončení pokusů má stejný čas na odpočinek před dalším bouldrem. Takto projde celým závodem.
• Bouldry O bouldru je závodník poučen od rozhodčího, který mu ukáže nástup, zónu, top případně závodníka seznámí s omezeními, které budou zároveň označeny barevnou páskou. Nástup: Bude pro všechny závodníky stejný a bude určen danými chyty popřípadě i stupy, nebo částí stěny, s označených míst závodník začíná lézt bouldry. Zóna: Jasně daný a vyznačený chyt, nebo část stěny v bouldru. Zóna je pomocné, hodnotící kritérium umožňující přesnější rozřazení výkonů závodníků. Rozhodčí závodníkovi řekne za jakých podmínek mu bude zóna započítávána, to znamená zda jí stačí držet jednou, nebo dvěma rukama a jak dlouho. Není povinné použít zónu k vylezení bouldru. Jestliže závodník zónu vynechá (nepoužije ji jako chyt) a vyleze top je mu započítávána na stejný pokus na jako top. Jestliže závodník zónu vynechá (nepoužije ji jako chyt) a nedá top je mu započítávána pouze hodnota nejvýše dosaženého, viditelně drženého chytu i v případě že je tento chyt v postupu bouldrem dále než zóna. Top: Jasně daný a vyznačený chyt, nebo část stěny kde bouldr končí. Za dosažení topu je považováno jeho držení oběma rukama současně ve statické formě provedení. Top je uznán po oznámení rozhodčího jasným povelem. Např. Dobrý, Top atd.
• Pokusy Do výsledků se hodnotí jen pokus, který byl započat v nástupu. Za pokus se pokládá každé vyvěšení se do chytů, při kterém dojde k odlepení obou nohou od země-matrace.
• Držení chytu - Chyty Za držený chyt je považován pouze ten, který lezec použije na další postup bouldrem nebo ten, který lezec drží ve statické podobě. Každý držený chyt má svou bodovou hodnotu určenou stavitelem bouldru. Je zakázané na postup bouldrem používat dírky pro montáž chytů, stane-li se tak je závodník povinen na vyzvání rozhodčího ukončit pokus. K čištění chytů smí lezec použít pouze pomůcky dodané rozhodčím. Čištění bouldrů probíhá na požádání závodníka během závodu a po ukončení pokusu na bouldru.
• Hodnocení výkonů lezců U každého bouldru je rozhodčí, který sleduje a zapisuje lezcův výkon. Souhlas s výsledkem ztvrdí závodník podpisem nebo parafou. K hodnocení výkonů v jednotlivém bouldru slouží pět kritérií a to v tomto pořadí: Top, Počet pokusů na top, Zóna, Počet pokusů na zónu, Bodová hodnota chytu. O celkovém umístění pak rozhoduje součet výsledků z jednotlivých bouldrů, a to v tomto pořadí: Topy, Počty pokusů na Topy, Zóny, Počty pokusů na zóny, Bodové hodnoty chytů.
• Omezení a protesty Na jednotlivá omezení v bouldrech budou lezci informováni od rozhodčího daného bouldru. Závodů se nemohou zúčastnit lezci mladší 16 let (kalendářního věku) Závodník může v případě nesrovnalostí po vyhlášení výsledků podat protest. Protestné je 200,- Kč. Vyřešení protestu posuzuje hlavní rozhodčí a rozhodčí jednotlivého bouldru. Protestné 200,- Kč je v případě uznání protestu vráceno.

na závěr:

Mark Baker definoval bouldering následovně: "jak vylézt relativně krátké sekce útesů, valounů a zdí, obvykle ménších než 4 metry, bez použití bezpečnostního vybavení jako, lana a helmy, atd".

John Sherman popsal bouldering takto: "jako nejvíce smyslnou disciplínu lezení, která zahrnuje výbušnost a pohyb vyžadující sílu, ale také schopnost sladěnosti se skálou".

A link : PAD bouldering gear . Boulderingovz web.

Pain

Pain jsou indistrial metalova kapela působící od roku 1997 ( říká wikipedia, ale taky jejich vlastní MySpace ) původem ze Švédska. Hlavním mozkem a také frotmanem ( tedy zpěvákem, autorem a hlavní tváří) je Peter Tägtgren, ten také kapelu založil jako svůj projekt jen tak pro zábavu. Mimo to je Peter Tägtgren také vokalista a kytarista Hypocrisy ( článek je v plánu ). Peter Tägtgren Spolupracuje a spolupracoval s kapelama tak zvučných jmen jako Celtic Frost, Children Of Bodom, Dimmu Borgir, což jej vyneslo na pozici jednoho z nejuznávanějších hudebníků ve Švédsku.

Pro zajímavost. Stálým členem Pain je pouze Peter. Zbytek jsou hosté a session memebers. Ty mám z Wikipedia.

Zombie Slam

Tedy:
Live Members

* Michael Bohlin - Guitar (2007)
* Mathias Kamijo - Guitars
* Andrea Odendahl - Guitars (2005)
* Saroth (Yngve Liljebäck) - Bass
* Alla Fedynitch - Bass (2005)
* André Skaug - Bass (2007)
* Horgh (Reidar Horghagen) - Drums (1999)
* David Wallin - Drums 2005)
* Marc Gossar - Drums (2007)

Session Members

* Alexi Laiho - Guitar solo (Just Think Again) (2007)
* Peter Iwers - Bass (Save Your Prayers, Nailed to the Ground) (2007)
* Horgh (Reidar Horghagen) - Drums (Rebirth) (1999)
* Mikkey Dee - Drums (Zombie Slam) (2007)


* Michael Bohlin - Guitar (2007)
* Mathias Kamijo - Guitars
* Andrea Odendahl - Guitars (2005)
* Saroth (Yngve Liljebäck) - Bass
* Alla Fedynitch - Bass (2005)
* André Skaug - Bass (2007)
* Horgh (Reidar Horghagen) - Drums (1999)
* David Wallin - Drums 2005)
* Marc Gossar - Drums (2007)


Pain vydali ( nebo vydal ? ) celkem 4 alba a jedno DVD Live Is Overrated - (2005)

* Pain - (1997)
* Rebirth - (1999)
* Nothing Remains The Same - (2002)
* Dancing With The Dead - (2005)
* Psalms Of Extinction - (2007)


Zdorojovím materíálem mi nakonec byly
MySpace

Wikipedia v originalni, anglicke mutaci.

P.S. Poznámka pod čarou, Pain jsou předskokani Nightwish na jejich koncerte v T-mobile areně v Praze. 20. 2. 2008

Kutna hora IX. Jo už poslední

Toto je možno jen a jen v českých zemích...

Kuklox klan.. Bíla liga Bíla síla... Permoníků bílá!!!!:-D

Jednou se možná i vezmem :-D

Frantaaaa

Kutná hora VII

Nádherné varhany..

strop hlavní lodě nad oltářem

Boční loď

Jakubička s Terkou Pózujou po návštěvě úžasný stylový kavárničky :-D

Kutna Hora VI

Svatá Barbora, Vytráže a průčelí hlavní lodě

Kutná Hora V

Ještě lebky.... jo už je to nuda další nebudou ju

Kostnice zvenčí..

Kutná Hora IV

Sexy lustr ne?

A ještě jednou

Taky bych se rád takhle zvěčnil..

Kutná hora III.

Kostnice a můj oblíbený motiv :-)

Lustrrrr!!!

Křížek... :-)

Pokus o hezkou fotečku

Kutná hora II

Svatá Barbora...

Pár lebek

Cool andělíček ne?

Kutna hora I

Návštěva byla hodně zajímavá... Takže kostnice.

Mimochodem, tyhle lebky jsou všechny z období Husitských válek, u některých bylo prokázáno že zaranění ,jejichž stopy lebky nesou, majitelé přežili. Na zraněních ( některých ) jsou známky hojení

Muse

kapela vzniklá v roce 1994 se proslavila svojí prvotinou Showbiz vydané v roce 1999 ( ano až tak dlouho po tom co se dali dohromady). Kapelu tvoří 3 hudebníci. Matthew Bellamy, Dominic Howard a Chris Wolstenholme. Přičemž textařem je v drtivé většině prvně jmenovaný Matthew.

Kapela měla poměrně složitý porod, protože členové Muse ( teda takhle těch momentálních) byli členy několika různých kapel v tzv. Teignmouth Community College. Až nakonec po mnoha peripetiích a Chrisovovo naučení se na basovku, skončily v sestavě v jaké hrají doteď. Mnohokrát měnili i svůj název:-) Gothic Plague, Carnage Mayhem, Fixed Penalty, nebo Rocket Baby Dolls atd atd atd blaa blaaa blaaa přejdem k něčemu záživnějšímu co řikáte? Táákže, skupina se po svých koncertech a několikaletém zviditelňování se na koncertech potkala s Dennisem Smithem, který jim vidal jejich prvotinu Showbiz. Nakonec dokonce založil i extra nahrávací studio pro Muse kteří snim podepsali smlouvu... Ale žádná velká nahravací a distribuční společnost se k tomu nějak neměla.. Proč vlastně? Protože se velmi podobala ( a ostatně podobá) Radiohead, ale nakonec podepsali s Maverick Records na Štědrý den roku 1998 smlouvu v zámoří.... Dvě alba byl klid ale na třetím se šéfům nelíbil zpěv a zašlo to tak daleko až bylo požadováno změnění několika písniček. Což dopadlo přechodem Muse k Warner Bross ( tam i zůstali). U Maverick records byl producentem jejich desek slavný John Leckie , producent druhé desky Radiohead The Bends, Stone roses ,"Weird Al" Yankovice a The Verv. jen tak mimo na turné k první z desek doprovázely Spice girls jako předkapela... ROFL..

Poslední dvě Alba byla veleúspěšná, vyhrály Anglickou hitparádu. Druhé album Origin of Symmetry bylo zvoleno na 74 místo ankety o nejlepší albu všech dob. Pro muse je příznačné hraní si s klavírem a v posledních albech větší harmoničnost melodie.

Aby již neměla výmluv

Je vidět ten diametrální rzdíl trapných krajinek a portrétů.. Sice nadávaá/nadávala, že ji nřikám kdy vyletí ptáček ale myslím, že takhle je to mnohem lepší.

Venku....

Terezky růžička

Stromky v říjnu

Padám, padám padám ....

Tolik místa až se dech tají