další částeček z foteček. Ano tentokráte Ikary nestál ( pro něj na obvyklé pozici toho Typa co buzeruje za tím posranym foťákem co po mě chce se zkroutit tak, že to budí myšlenky na lámání v kole. )za objektivem ale před nim.
Svůj vlastní život plný strastí i slastí. Tam v tom dalekém hájku, chtěl bych vám o něm povídat pohádku. však zde kde jsem, žiji, existuji nebo spíše se o to snažím, není nic co by se pohádce aspoň přiblížilo. malebný popis malebné krajiny asi nelze věrohodně napsat pokud nejsem socialistický realista... A to nejsem. Fotografie řekne mnohdy více než tisíce slov.
Rozhlížel se svýma mladýma očima. Potažená plátnem z mlhy byla ta podivná scéna. Díval se a rozpoznával jen matné, nezřetelné postavy uprostřed vřavy. Představoval si jaké musí být moře uprostřed bouří.
Ach, už zase ten obličej, ta známě neznámá tvář pokaždé se vynořující z mlhavých závojů jeho vzpomínek, tužeb a strachů. Opět k němu promlouvala aniž by tušil význam slov co neslyšel. Láskyplná ruka jeho vlasti a národa na něj dolehla plnou silou. Už nikdy nebude stejným, stejný člověk a ani národ, svět, realita, minulost. Jeho malý sen o svobodě se rozplynul pod přívalem sobectví a krutosti jeho vlastních lidí. Těch, jež jej bez ostychu vydali na pospas živlům tak jeho, jako jejich, nepřátel.
Přihlížel, jak těžké boty zadupávají jeho sny. A tak to má být, smiř se s tím. Říkávaly mu. Skloň hlavu, přežij a žij. " Copak se dá žít bez snu? " Ptával se jich plamenně. A bojoval... Tak dlouho až jej udolali jeho vlastní přátelé, údajně pro jeho vlastní dobro, ať nepadne do rukou opravdové krutosti systému. Z okna pomohly mu ti jež se staly systémem.
Teď tu leží.... Mlha kol, ten obličej ! Opět tu je. Slyší jí! Volá ho? nebo mu radí? Ach ano tolikrát jí vidíval na sochách s šátkem... slepou. Ale kde ten šátek skrývá? Odhodila jej svoboda.
Včerejší den přinesl do televizí koncentrovanou ukázku mentální úrovně odpůrců protiraketové obrany. A byla to přehlídka beznaděje.
Křesťanský myslitel Odilo Štampach se hrozí toho, že protiraketová obrana naruší strategickou rovnováhu mezi USA a Ruskem, která se prý připravovala „celá desetiletí“. Štampach si nevšiml, že ta rovnováha už se zhroutila v roce 1989, díky čemuž jsme se vysmekli z ruské zóny a on může chodit do televize.
Redaktor Britských listů v souvislosti s ministryní Riceovou poznamenal, že v televizi právě dávali pohádku, v níž se „černá čarodějnice“ snáší ke strašákovi v zelí. Vtipné, jen co je pravda, a co teprve až bude prezidentem Obama! Vůdce hnutí Ne základnám Tamáš přirovnal včerejší den k počátku nacistické okupace.
Tito lidé jsou ochotni podle potřeby věřit úplně všemu, anebo nevěřit vůbec ničemu. Věří sice, že Írán nevyvíjí jaderné zbraně a balistické rakety, ale nevěří, že americká technologie funguje. Věří ovšem, že jde o útočnou zbraň. A stále se dožadují přesnějších údajů.
Tato nekonečná plastičnost myšlení může mít nečekané důsledky. Pokud se Obama stane americkým prezidentem a rozhodne se v protiraketové obraně pokračovat, velká část dosavadních odpůrců zjistí, že má vlastně pravdu.,,
Martin Weiss Lidové noviny
Dodám jen, že byla podepsána smlouva jež má vést k ratifikaci radarové stanice v ČR .
Otevřeně podporuji tuto akci, stavbu a systém. A díky demokracii to mouhu vyjádřit aniž bych byl perzekuován stran vlády systému jednotlivců.
Když se člověk koukne na tuhle sadu - ve své podstatě jen barevných, pravidelných, nic neříkajících - kroužků, většinou jej asi napadne, že to zná. Co to ale může být ? je to sada kruhů ze světelného spektra, ano těch barev ze kterých je světlo. Proč se to ale jmenuje zrovna duše? Přemýšlejme chvilinku! A rovnou společně. Člověk má mnoho podob co se týče jweho vlastní osobnosti návyků a podobných neduhů, jež utvářejí jeho vlastní osobhnost a náš náhled na ni. tedy i na vnitřek onoho člověka. tedy duši. Ale je každý opravdu jednoznačně uspořádatelný? Někdo je špatný, někdo veselý, někdo přízemní, nekdo třeba vášnivý. ale tam uvnitř hluboko v naší duši, tedy uprostřed nás samotných, tam někde je vlastně člověk směsicí všeho. Proto střed bílá. Protože všechny barvy spektra dají dohromady bílé světlo.Ať v nás samích převládá cokoliv vždy je v nás i něco z toho ostatního. v jádru jsme si velmi podobní. jen slupky okolo něj nás tak moc odlišují, v jádru chceme stejné věci a máme stejné cíle. Jen naše činy a způsoby jak se hodláme dostat k tomu "jádru" nás tak odlišují tedy naše slupky na bílém jádru naší duše.
Tohle je napůl dokončený napůl nedokončený cyklus. V podstatě jsou to dvě dvojce obrázků formátu A1 jež mouhou fungovat jako asociační celek 4 děl, ale také samostatně v podobě dvou cyklů po dvou dílech :-) Ke škodě mojí a štěstí vašemu, je dokončen pouze první polocyklus Odcházím. Druhým měl být cyklus Dnes, zítra? ( pokud vás to zajímá popíšu v komentech ) a celek měl být nazván - " Zavřete oči, odcházejí.