Premysleji nekdy lide nad tim jak bude vypadat konec predtim nez prichazi? Obcas nekteri negativiste urcite ano. Obcas prichazi tisem nenapadne. Opreden pavucinou lzi sobectvi alibismu a zloby. Na takovy konec nemivam zaludek a nemuvam ho ani ted. Radeji se mejte krasne a nekdy v jine dobe na jinem miste v jinem zivote nashledanou.

Kaplický

Pokračování knihovny? Asi zbytečné.... Ale, pokud někdo říká, že je příliš odvážná.... Co takhle budoucí koncertní síň v Českých Budějovicích !!! Viva rejnok :-)


Zdá se mi o hodně lepší než chobotnice... Super High-Tech s úžasnou strukturou !!

Nádhera ne?

Nohavica Těšínská

Kdybych se narodil před sto lety v tomhle městě,
u Larischů na zahradě trhal bych květy své nevěstě,
moje nevěsta by byla dcera ševcova
z domu Kamiňskich odněkud ze Lvova,
kochal bym ja i pieščil, chyba lat dwieščie.

Bydleli bychom na Sachsenbergu v domě u žida Kohna,
nejhezčí ze všech těšínských šperků byla by ona,
mluvila by polsky a trochu česky,
pár slov německy, a smála by se hezky,
jednou za sto let zázrak se koná, zázrak se koná.

3. Kdybych se narodil před sto lety, byl bych vazačem knih,
u Prohazků dělal bych od pěti do pěti a sedm zlatek za to bral bych,
měl bych krásnou ženu a tři děti,
zdraví bych měl a bylo by mi kolem třiceti,
celý dlouhý život před sebou, celé krásné dvacáté století.

Kdybych se narodil před sto lety v jinačí době,
u Larischů na zahradě trhal bych květy, má lásko, tobě,
tramvaj by jezdila přes řeku nahoru,
slunce by zvedalo hraniční závoru
a z oken voněl by sváteční oběd.

Večer by zněla od Mojzese melodie dávnověká,
bylo by léto tisíc devět set deset, za domem by tekla řeka,
vidím to jako dnes: šťastného sebe,
ženu a děti a těšínské nebe,
ještě že člověk nikdy neví, co ho čeká,

Kytara

Aneb snaha o originalitu v nezměrném prostředí naší podivuhodně spletité duše vnímající detaily z nejméně kreativních úhlů pohledu.

Signature 2

Další z pokusů. Tentokrát ale ve čtvrtinovém čase ( začínám se rozkoukávat...! )

Signature

Přiznávám se, že velká část je podle návodu, ale už vím co a jak aspoň zhruba a učím se s vrstvama jak **** první vlaštovkou je signatura.....

Akt

Poi, joj

další částeček z foteček. Ano tentokráte Ikary nestál ( pro něj na obvyklé pozici toho Typa co buzeruje za tím posranym foťákem co po mě chce se zkroutit tak, že to budí myšlenky na lámání v kole. )za objektivem ale před nim.

Tam... kde žiju

Svůj vlastní život plný strastí i slastí. Tam v tom dalekém hájku, chtěl bych vám o něm povídat pohádku. však zde kde jsem, žiji, existuji nebo spíše se o to snažím, není nic co by se pohádce aspoň přiblížilo. malebný popis malebné krajiny asi nelze věrohodně napsat pokud nejsem socialistický realista... A to nejsem. Fotografie řekne mnohdy více než tisíce slov.




A pak tu mám dvě hračičkové věci.

patlanina nedokoncene... jak jen pokracovat.

Rozhlížel se svýma mladýma očima. Potažená plátnem z mlhy byla ta podivná scéna. Díval se a rozpoznával jen matné, nezřetelné postavy uprostřed vřavy. Představoval si jaké musí být moře uprostřed bouří.

Ach, už zase ten obličej, ta známě neznámá tvář pokaždé se vynořující z mlhavých závojů jeho vzpomínek, tužeb a strachů. Opět k němu promlouvala aniž by tušil význam slov co neslyšel. Láskyplná ruka jeho vlasti a národa na něj dolehla plnou silou. Už nikdy nebude stejným, stejný člověk a ani národ, svět, realita, minulost. Jeho malý sen o svobodě se rozplynul pod přívalem sobectví a krutosti jeho vlastních lidí. Těch, jež jej bez ostychu vydali na pospas živlům tak jeho, jako jejich, nepřátel.

Přihlížel, jak těžké boty zadupávají jeho sny. A tak to má být, smiř se s tím. Říkávaly mu. Skloň hlavu, přežij a žij. " Copak se dá žít bez snu? " Ptával se jich plamenně. A bojoval... Tak dlouho až jej udolali jeho vlastní přátelé, údajně pro jeho vlastní dobro, ať nepadne do rukou opravdové krutosti systému. Z okna pomohly mu ti jež se staly systémem.



Teď tu leží.... Mlha kol, ten obličej ! Opět tu je. Slyší jí! Volá ho? nebo mu radí? Ach ano tolikrát jí vidíval na sochách s šátkem... slepou. Ale kde ten šátek skrývá? Odhodila jej svoboda.

Vlci

Myšlenková plastelína

Včerejší den přinesl do televizí koncentrovanou ukázku mentální úrovně odpůrců protiraketové obrany. A byla to přehlídka beznaděje.

Křesťanský myslitel Odilo Štampach se hrozí toho, že protiraketová obrana naruší strategickou rovnováhu mezi USA a Ruskem, která se prý připravovala „celá desetiletí“. Štampach si nevšiml, že ta rovnováha už se zhroutila v roce 1989, díky čemuž jsme se vysmekli z ruské zóny a on může chodit do televize.

Redaktor Britských listů v souvislosti s ministryní Riceovou poznamenal, že v televizi právě dávali pohádku, v níž se „černá čarodějnice“ snáší ke strašákovi v zelí. Vtipné, jen co je pravda, a co teprve až bude prezidentem Obama! Vůdce hnutí Ne základnám Tamáš přirovnal včerejší den k počátku nacistické okupace.

Tito lidé jsou ochotni podle potřeby věřit úplně všemu, anebo nevěřit vůbec ničemu. Věří sice, že Írán nevyvíjí jaderné zbraně a balistické rakety, ale nevěří, že americká technologie funguje. Věří ovšem, že jde o útočnou zbraň. A stále se dožadují přesnějších údajů.

Tato nekonečná plastičnost myšlení může mít nečekané důsledky. Pokud se Obama stane americkým prezidentem a rozhodne se v protiraketové obraně pokračovat, velká část dosavadních odpůrců zjistí, že má vlastně pravdu.,,


Martin Weiss Lidové noviny


Dodám jen, že byla podepsána smlouva jež má vést k ratifikaci radarové stanice v ČR .

Otevřeně podporuji tuto akci, stavbu a systém. A díky demokracii to mouhu vyjádřit aniž bych byl perzekuován stran vlády systému jednotlivců.

Objevy tohoto měsíce

Objevčíslo jedna. Partička z Třince, považovaná a označovaná kritiky za melancholický rock hrající beatles po česku. Charlie Straight

Landmine Springs Swollen Eyes

Všiměte si, že vše jsou anglický zpívající kapely, ikdyž jen jedna není česká... to něco musí znamenat :-)

Oblicejik

Puvodne tu byl takový menší pokus o nákres tehle postavy ale smazal jsem ho.. nevadi. Ten oblicej je takovy nevim.... zaujmujicí

očka II.

Další očko , opětovně z internetu. Tentokráte ale původně černobílá.

očka

Fotka původní z nternetu stažená a barevná.

Svázaný

Každý se tak občas cítí

Kytka II

Druhý pokus s vylepšenou technologii postupu :-D

kyticka

Duše

Proč duše?

Když se člověk koukne na tuhle sadu - ve své podstatě jen barevných, pravidelných, nic neříkajících - kroužků, většinou jej asi napadne, že to zná. Co to ale může být ? je to sada kruhů ze světelného spektra, ano těch barev ze kterých je světlo. Proč se to ale jmenuje zrovna duše? Přemýšlejme chvilinku! A rovnou společně. Člověk má mnoho podob co se týče jweho vlastní osobnosti návyků a podobných neduhů, jež utvářejí jeho vlastní osobhnost a náš náhled na ni. tedy i na vnitřek onoho člověka. tedy duši. Ale je každý opravdu jednoznačně uspořádatelný? Někdo je špatný, někdo veselý, někdo přízemní, nekdo třeba vášnivý. ale tam uvnitř hluboko v naší duši, tedy uprostřed nás samotných, tam někde je vlastně člověk směsicí všeho. Proto střed bílá. Protože všechny barvy spektra dají dohromady bílé světlo.Ať v nás samích převládá cokoliv vždy je v nás i něco z toho ostatního. v jádru jsme si velmi podobní. jen slupky okolo něj nás tak moc odlišují, v jádru chceme stejné věci a máme stejné cíle. Jen naše činy a způsoby jak se hodláme dostat k tomu "jádru" nás tak odlišují tedy naše slupky na bílém jádru naší duše.