čtvrtek 11. září 2008

Knížák vs Guma Guar

Před více než rokem uspořádala umělecká skupina Guma Guar mystifikační akci, při níž si vzala na mušku generálního ředitele Národní galerie v Praze. Prohlásila se za skupinu Milan Knížák, v parafrázích vytvořila pod tímto jménem díla, která pak vystavila a nabídla k prodeji v Galerii Vernon.

Případné kupce ovšem upozornila, že nejde o autentická díla Knížákova, a v případě, že by k prodeji přece jen došlo, měla v úmyslu z výtěžku financovat jakousi anticenu udělovanou Knížákovým „jménem“.

Ironie a kritika
Skupina dokonce založila i webovou stránku a posílala z ní pozvánky, takže leckoho zmátla. Akce vskutku hodná velkého „rebela“, do kterého se Milan Knížák ostatně kdysi sám rád stylizoval. Se zjevnou ironií skupina využila „činů“ a údajů k sestavení kritického životopisu šéfa vrcholné výtvarné instituce. S poměrně velkým časovým odstupem podal Milan Knížák trestní oznámení prostřednictvím své právní fimy Pejchal, Nespala a spol. na skupinu i galerii, přesněji na blíže neztotožněné osoby vystupující a jednající jménem umělecké skupiny Guma Guar, případně další osoby vystupující a jednající jménem firmy Galerie Vernon.

Milan Knížák se k věci nemíní vyjadřovat s tím, že jde o jeho soukromou věc. Jak však potvrzují kurátor výstavy Marek Tomin a člen skupiny Guma Guar Milan Mikuláštík, kteří absolvovali předběžné výslechy na policii, v trestním oznámení figurují pojmy jako podvod, porušení práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu a rovněž pomluva.

„Je to pěkný obrázek zase jednoho selhání umělce, který se stal tím, proti čemu v 60. letech sám protestoval,“ komentuje tento fakt Guma GuarMilan Mikuláštík. „Je to paradox -ta výstava byla jasná ironie, nechtěli jsme na ní vydělat, ale pouze kriticky ukázat nepoctivé jednání toho, kdo z pozice své funkce může zvyšovat hodnotu své obchodní značky.“ Také kurátorský text k výstavě se celý věnoval faktu, že umělec a jeho dílo je obchodní značkou a že člověk, který s ní obchoduje, by neměl být v postavení toho, kdo tyto toky kontroluje.
„Výstava trvala dva měsíce,“ připomíná Milan Mikuláštík, „a po celou dobu byla ze strany Milana Knížáka okázale ignorována, jenom nám kdosi poničil výlohu. Nakonec se ale pan ředitel zachoval vlastně hůř než kdysi ti komunističtí výtvarníci, proti kterým zamlada sám vystupoval. Aspoň nevím, jestli některý z nich proti němu tehdy podal trestní oznámení,“ uzavírá Mikuláštík, který podobně jako kurátor Tomin nemá informace o tom, jak případ pokračuje.

Tým národních lumpů
Skupina Guma Guar na sebe upozornila i svou „olympijskou kampaní“, když na zeď pod Letenskými sady zavěsila billboardy kontroverzních postav českého veřejného života - Viktora Koženého, Tomáše Pitra, Františka Mrázka, Libuše Barkové, Karla Srby či Radovana Krejčíře s olympijským sloganem „Všichni jsme v národním týmu“. Společnost Praha olympijská se ohradila proti zneužití loga a „neznámí vandalové“ plakáty s národními lumpy nakonec začernili.

Pink Floyd - Another Brik in The Wall (part 2)

pondělí 8. září 2008

komiks


Je to vůbec první komiks v mém životě a taky to podle toho vypadá :-D ale snaha byla :-)

neděle 17. srpna 2008

Premysleji nekdy lide nad tim jak bude vypadat konec predtim nez prichazi? Obcas nekteri negativiste urcite ano. Obcas prichazi tisem nenapadne. Opreden pavucinou lzi sobectvi alibismu a zloby. Na takovy konec nemivam zaludek a nemuvam ho ani ted. Radeji se mejte krasne a nekdy v jine dobe na jinem miste v jinem zivote nashledanou.

úterý 12. srpna 2008

Kaplický





Pokračování knihovny? Asi zbytečné.... Ale, pokud někdo říká, že je příliš odvážná.... Co takhle budoucí koncertní síň v Českých Budějovicích !!! Viva rejnok :-)


Zdá se mi o hodně lepší než chobotnice... Super High-Tech s úžasnou strukturou !!

Nádhera ne?

neděle 10. srpna 2008

Nohavica Těšínská

Kdybych se narodil před sto lety v tomhle městě,
u Larischů na zahradě trhal bych květy své nevěstě,
moje nevěsta by byla dcera ševcova
z domu Kamiňskich odněkud ze Lvova,
kochal bym ja i pieščil, chyba lat dwieščie.

Bydleli bychom na Sachsenbergu v domě u žida Kohna,
nejhezčí ze všech těšínských šperků byla by ona,
mluvila by polsky a trochu česky,
pár slov německy, a smála by se hezky,
jednou za sto let zázrak se koná, zázrak se koná.

3. Kdybych se narodil před sto lety, byl bych vazačem knih,
u Prohazků dělal bych od pěti do pěti a sedm zlatek za to bral bych,
měl bych krásnou ženu a tři děti,
zdraví bych měl a bylo by mi kolem třiceti,
celý dlouhý život před sebou, celé krásné dvacáté století.

Kdybych se narodil před sto lety v jinačí době,
u Larischů na zahradě trhal bych květy, má lásko, tobě,
tramvaj by jezdila přes řeku nahoru,
slunce by zvedalo hraniční závoru
a z oken voněl by sváteční oběd.

Večer by zněla od Mojzese melodie dávnověká,
bylo by léto tisíc devět set deset, za domem by tekla řeka,
vidím to jako dnes: šťastného sebe,
ženu a děti a těšínské nebe,
ještě že člověk nikdy neví, co ho čeká,

Kytara

Aneb snaha o originalitu v nezměrném prostředí naší podivuhodně spletité duše vnímající detaily z nejméně kreativních úhlů pohledu.





pátek 1. srpna 2008

Signature 2

Další z pokusů. Tentokrát ale ve čtvrtinovém čase ( začínám se rozkoukávat...! )

Signature

Přiznávám se, že velká část je podle návodu, ale už vím co a jak aspoň zhruba a učím se s vrstvama jak **** první vlaštovkou je signatura.....


neděle 27. července 2008

čtvrtek 24. července 2008

Poi, joj




další částeček z foteček. Ano tentokráte Ikary nestál ( pro něj na obvyklé pozici toho Typa co buzeruje za tím posranym foťákem co po mě chce se zkroutit tak, že to budí myšlenky na lámání v kole. )za objektivem ale před nim.

Tam... kde žiju

Svůj vlastní život plný strastí i slastí. Tam v tom dalekém hájku, chtěl bych vám o něm povídat pohádku. však zde kde jsem, žiji, existuji nebo spíše se o to snažím, není nic co by se pohádce aspoň přiblížilo. malebný popis malebné krajiny asi nelze věrohodně napsat pokud nejsem socialistický realista... A to nejsem. Fotografie řekne mnohdy více než tisíce slov.




A pak tu mám dvě hračičkové věci.



neděle 20. července 2008

patlanina nedokoncene... jak jen pokracovat.

Rozhlížel se svýma mladýma očima. Potažená plátnem z mlhy byla ta podivná scéna. Díval se a rozpoznával jen matné, nezřetelné postavy uprostřed vřavy. Představoval si jaké musí být moře uprostřed bouří.
Ach, už zase ten obličej, ta známě neznámá tvář pokaždé se vynořující z mlhavých závojů jeho vzpomínek, tužeb a strachů. Opět k němu promlouvala aniž by tušil význam slov co neslyšel. Láskyplná ruka jeho vlasti a národa na něj dolehla plnou silou. Už nikdy nebude stejným, stejný člověk a ani národ, svět, realita, minulost. Jeho malý sen o svobodě se rozplynul pod přívalem sobectví a krutosti jeho vlastních lidí. Těch, jež jej bez ostychu vydali na pospas živlům tak jeho, jako jejich, nepřátel.
Přihlížel, jak těžké boty zadupávají jeho sny. A tak to má být, smiř se s tím. Říkávaly mu. Skloň hlavu, přežij a žij. " Copak se dá žít bez snu? " Ptával se jich plamenně. A bojoval... Tak dlouho až jej udolali jeho vlastní přátelé, údajně pro jeho vlastní dobro, ať nepadne do rukou opravdové krutosti systému. Z okna pomohly mu ti jež se staly systémem.



Teď tu leží.... Mlha kol, ten obličej ! Opět tu je. Slyší jí! Volá ho? nebo mu radí? Ach ano tolikrát jí vidíval na sochách s šátkem... slepou. Ale kde ten šátek skrývá? Odhodila jej svoboda.

pondělí 14. července 2008

středa 9. července 2008

Myšlenková plastelína

Včerejší den přinesl do televizí koncentrovanou ukázku mentální úrovně odpůrců protiraketové obrany. A byla to přehlídka beznaděje.

Křesťanský myslitel Odilo Štampach se hrozí toho, že protiraketová obrana naruší strategickou rovnováhu mezi USA a Ruskem, která se prý připravovala „celá desetiletí“. Štampach si nevšiml, že ta rovnováha už se zhroutila v roce 1989, díky čemuž jsme se vysmekli z ruské zóny a on může chodit do televize.

Redaktor Britských listů v souvislosti s ministryní Riceovou poznamenal, že v televizi právě dávali pohádku, v níž se „černá čarodějnice“ snáší ke strašákovi v zelí. Vtipné, jen co je pravda, a co teprve až bude prezidentem Obama! Vůdce hnutí Ne základnám Tamáš přirovnal včerejší den k počátku nacistické okupace.

Tito lidé jsou ochotni podle potřeby věřit úplně všemu, anebo nevěřit vůbec ničemu. Věří sice, že Írán nevyvíjí jaderné zbraně a balistické rakety, ale nevěří, že americká technologie funguje. Věří ovšem, že jde o útočnou zbraň. A stále se dožadují přesnějších údajů.

Tato nekonečná plastičnost myšlení může mít nečekané důsledky. Pokud se Obama stane americkým prezidentem a rozhodne se v protiraketové obraně pokračovat, velká část dosavadních odpůrců zjistí, že má vlastně pravdu.,,


Martin Weiss Lidové noviny


Dodám jen, že byla podepsána smlouva jež má vést k ratifikaci radarové stanice v ČR .

Otevřeně podporuji tuto akci, stavbu a systém. A díky demokracii to mouhu vyjádřit aniž bych byl perzekuován stran vlády systému jednotlivců.

neděle 6. července 2008

Objevy tohoto měsíce

Objevčíslo jedna. Partička z Třince, považovaná a označovaná kritiky za melancholický rock hrající beatles po česku. Charlie Straight
Charlie Straight - Shall we have a baby


Další jsou The Subways ( z Filteru )

Subways - Alright


Dalším členem této společnosti je opětovně česká kapela, jež tak nějak nezní česky ( jak trefně říká Filter, protože tuhel akpelku jsem slyšel pár měsíců nazpět a za českou jsem ji nepovažoval ani náhodou ! ) Pravda asi ve stínu Sunshine ( to mi připomíná že tu nemají nikde článek!!! kay se bdue zlobit jednou až ten blog bdue slavný !!!:-D ) Tedy Landmine Spring

Landmine spring - Love With Silver Spears



Landmine Springs Swollen Eyes




Všiměte si, že vše jsou anglický zpívající kapely, ikdyž jen jedna není česká... to něco musí znamenat :-)

sobota 5. července 2008

Oblicejik

Puvodne tu byl takový menší pokus o nákres tehle postavy ale smazal jsem ho.. nevadi. Ten oblicej je takovy nevim.... zaujmujicí

pondělí 30. června 2008

očka II.

Další očko , opětovně z internetu. Tentokráte ale původně černobílá.

očka

Fotka původní z nternetu stažená a barevná.

neděle 29. června 2008

Svázaný

Každý se tak občas cítí