Hledal jsem tlapky, a našel tohle! Jo je to skvělá fotka : ) ANO je kýčovitá jak svině ale mě se líbí :-P
pondělí 19. května 2008
Méééďula !!!!
Hledal jsem tlapky, a našel tohle! Jo je to skvělá fotka : ) ANO je kýčovitá jak svině ale mě se líbí :-P
neděle 18. května 2008
úterý 13. května 2008
Jen tak filozofujme!
Chlapec a Dívka jedou na motorce. Jedou z kopce. Dívka říká "Zpomal!"
"Ale prosimtě je to zábava!" Oponuje Chlapec.
"Miluju tě ale zpomalíš prosím ?"
Chlapec najednou povídá: Obejmi mě jako by to bylo naposled v životě. Strašně moc tě miluju.... Vem si mojí helmu prosím. Proč ptá se dívka.
Druhý den vyšel článek v novinách s titulkem: Motorce selhali brzdy, jeden mrtvý.
Chlapec totiž v kopci zjistil že přestaly fungovat brzdy. Nechtěl jí to říct ( proč? ) a chtěl aby ho obejmula raději a vzala si tu helmu. Jen díky tomu přežila.
A já se ptám. Je to od něj ctnost, že se pro lásku objetoval. A nebo svojím způsobem sobeckost? On jí přece vezl ao n se objetoval aby nežil s vědomím, že jí zabil. A ona bude teď žít s tím, že se pro ní někdo objetoval.
neděle 11. května 2008
Ty jsi asi hodně zmatenej co? No je to na tobě minimálně kapánek vidět víš.... Asi se teď neděje moc pozitivních věcí jak tak na tebe koukám, tváříš se jako kdyby ti vodlítly včelky a žádná Mája na obzoru... Moc pozitivní to teda rozhodně nebude hmm? Malinko malilinkato jsi se ztratil v tom svojem vlastním drobounkym světě bez vítězů poražených? No tak to asi neni bude to o malinkato složitější. V tom svojem světě jsi se neztratil.... Ztratil jsi se v tom skutečným nevíš co dělat a to je pro tebe ještě horší než vědět, že musíš udělat něco co nebude nic pěkného....
Máš pravdu ztratil. Hlavně přišel o chuť. Chuť v tak nevhodném okamžiku.... Tak nepříjemné je zjištění takových to věcí? Velice.
Ani ti nevím co mě mrzí víc jestli to, že nevím oco jsem to vlastně přišel a co se děje. Nebo jestli se víc bojím toho, že to vím ale nehodlám si to připouštět? Otázka ve hvězdách.. Bojím se je mi smutno ze sebe, protože tolikrát předtím byla stejná já jí věřil a nevidím důvod v tom najednou taková letargie? Toliko nechuti? Tak moc trucování, letargie, nedůvěry? Proč se to zlomilo teď? Proč teď už v tu budoucnost nevěřím ?
Protože jednou, jednou to přijít muselo. Tak už to někdy bývá a´t se nám to líbí nebo ne. Jednou ta trpělivost a víra přeteče a pak dolehne všechno... Pak je lepší když nikdo nic neříká, hlavně nevysvětluje, neboť! Pak to bolí ještě víc..... Snažíš se a ty to na ní vidíš a je ti líto, že to nějak nezvládáš ty sám v té pomoci. Ale i tobě někdo musí dávat šance a pochopení bez toho to nejde. A ty sám si lžeš ze všech nejlépe... Takhle rovnocennost a harmonie nevypadá. Takhle ne.
neděle 4. května 2008
Kdesi v temné ulici
po tmavých ulicích.
Bylo to kol půlnoci...
BIM BAM BIM BAM!
Leží děvče na silnici.
Utíkala daleko od lidí.
Nožku, ale zlomila si...
Půlnoc! už mají ji...
BIM BAM BIM BAM!
Mojí duši
Memistor - revoluce ve fyzice?
V budoucnu by mohl například výrazně urychlit dnes zdlouhavé bootování počítačů. Výzkumníci z HP jdou ve svých úvahách ještě dále. Domnívají se, že memristorová technologie by mohla vést ke konstrukci počítačů, schopných učení a samostatného rozhodování, pracujících podobně jako lidský mozek. Zde se nabízí využití zejména v systémech rozpoznávání tváří a jiných biometrických údajů.
O existenci memristoru se spekulovalo dlouho, konkrétně od roku 1971, kdy s jeho koncepcí přišel Leon Chua, elektroinženýr z Kalifornské univerzity v Berkeley. Snil o součástce, jejíž odpor by se měnil v závislosti na velikosti napětí a délce trvání jeho působení (myšleno napětí). V podstatě šlo o paměťový odpor, tedy odpor, který si pamatoval velikost prošlého proudu, a to i po přerušení napájení.
Memristor pod mikroskopem
Memristory pod mikroskopem - tvořeny 17 nanodráty z platiny. Každý drát je široký 50 nanometrů (150 atomů).
Zapadlý vynález
Jeho výrobu si ale tehdy nikdo nedokázal ani představit, nanotechnologie byly ještě v plenkách (k dosažení požadovaného účinku se působením napětí musí přeskupit jednotlivé atomy zařízení), a tak myšlenka memristoru opět upadla v zapomnění.
Situace se radikálně změnila poté, co se problému začal věnovat Stanley Williams, expert na fyzikální chemii z laboratoří HP. Shromáždil tým odborníků z nejrůznějších oborů, od fyziků až po počítačové architekty, se kterým se mu nakonec podařilo sestavit funkční model memristoru, čímž potvrdil původní Chuovu teorii. Ten se nad Williamsovým úspěchem jenom rozplýval. „Byl jsem nadšen, nikdy jsem si nemyslel, že bych se toho mohl ještě dožít,“ přiznává dojatě na serveru časopisu Nature.
Nanotechnologie v praxi
Williams sestrojil memristor z vrstvičky polovodiče (oxid titaničitý, TiO2) napěchované mezi dva tenké kovové (platinové) plátky. Na těchto materiálech není nic zvláštního, jenže vtip je v tom, že tlouštka celého dílu nepřesahuje 5 nanometrů (je tedy 10tisíckrát tenčí než lidský vlas). To je velmi důležité, neboť požadovaná funkce memristoru se začíná projevovat teprve na škálách nanometrů, při větších rozměrech by se memristor choval jako obyčejný odpor (R=U/I).
Objev memristoru by mohl znamenat skutečný převrat v elektrotechnice, podobný revoluci, kterou v minulém století odstartoval vynález tranzistoru. „Tím se před námi otevírají zcela nové možnosti, jak čipy navrhovat a využívat,“ tvrdí Williams.
Počítače budou rychlejší
Zdá se, že memristor čeká velká budoucnost. Především ve vývoji nového druhu počítačových pamětí, memristory v sobě totiž spojují přednosti volatilních (DRAM) i nevolatilních (např. Flash) pamětí – měly by být dostatečně rychlé, přičemž informace by se v nich uchovávala i po vypnutí napájení, čímž by například odpadlo nepříjemné zdlouhavé bootování počítačů. A to vše s poměrně značnými energetickými úsporami.
Memristorová technologie by mohla vést ke konstrukci počítačů, schopných učení a samostatného rozhodování, pracujících podobně jako lidský mozek. Zde se nabízí využití zejména v systémech rozpoznávání tváří a jiných biometrických údajů. Protože Stanley Williams práci na architektuře hybridních čipů, ve kterých jsou vedle tranzistorů také memristory, loni zdárně dokončil, máme se jistě na co těšit.
Zdroje: www.nature.com, www.hpl.hp.com
sobota 3. května 2008
čtvrtek 1. května 2008
Zprava měsíce
Incident se odehrál v oblasti Logar, kde čeští vojáci cvičí budoucí příslušníky afghánské policie.
"Ve středu 30. dubna 2008 v 15.50 hodin afghánského času při návratu z plnění operačního úkolu 23 km jihovýchodně od základny PRT SHANK v Afghánistánu v provincii Logar bylo zraněno pět příslušníků provinčního rekonstrukčního týmu, z nichž jeden zranění následně podlehl," popisuje oficiální server ministerstva obrany army.cz.
Vozidlo s vojáky bylo zasaženo po domácku vyrobenou výbušninou. Dva vojáci byli zraněni těžce, dva utrpěli středně těžká zranění a jeden zranění lehké. Zranění byli vrtulníkem transportováni do vojenské nemocnice v Bagramu. Po převozu jeden z vojáků, rotný R.V. (1979), svému zranění podlehl.
"Rodiny vojáků jsou v současné době vyrozumívány. Vydal jsem rozkaz k zabezpečení převozu raněných vojáků a ostatků zemřelého vojáka do České republiky v nejbližším možném termínu," píše na serveru army.cz náčelník generálního štábu Vlastimil Picek.
Sněmovna posílá posily
Paradoxně tato tragická zpráva přichází v den, kdy sněmovna schválila rozšíření této mise. Proti vládnímu návrhu se sice postavili tři koaliční poslanci - Olga Zubová, Věra Jakubková a Ludvík Hovorka, ale vládě pomohli v opakovaném hlasování někteří sociální demokraté. S jejich hlasy dolní komora misi schválila.
Čeští vojáci budou v Afghánistánu plnit bojové úkoly pod americkým velením. Zapojí se do speciálních protiteroristických operací. Ministryně obrany Vlasta Parkanová už dříve uvedla, že by vojáci mohli operovat ve velmi nebezpečných částech země a nebyli by součástí jednotek NATO.
Kontingent 601. skupiny speciálních sil z Prostějova už v Afghánistánu působil v letech 2004 a 2006. Parlament nyní rozhodl o tom, že vojáci mohou v Afghánistánu působit do konce roku. Parkanová ale avizovala, že vláda počítá s pokračováním mise i v příštím roce.
Vyslání prostějovské speciální jednotky bude podle kabinetu stát asi 213 milionů korun, které zaplatí ze svého rozpočtu ministerstvo obrany. Náklady na dopravu uhradí Spojené státy, na jejichž žádost vláda vyslání vojáků do Afghánistánu navrhla.
Čest jeho památce.
Kam teď kavárenský povaleči
Mám strach. Mám strach o českou kávu a o české kavárny. Svět kavárenských povalečů, který si buduje své rituály od dřevních dob c. k. mocnářství, začalo z thonetek vyhánět ostré švihnutí bičem. Do Česka vtrhl Starbucks, bílý žralok mezi kavárnami celého světa, a rozbil stan na nejcitlivějším místě. V trůnním sále všech českých srkačů kávy a obdivovatelů líné a tvůrčí atmosféry kaváren. Sebral nám Ma-lostranskou kavárnu.
Tahle kavárna tu stojí od roku 1847, jmenovala se nejdřív Radetzky, prošly tudy dějiny, sedával tu Neruda i Zrzavý, odjakživa se tady scházeli intelektuálové z celé Prahy. Zakouřenou atmosféru otřískané Malostranské kavárny z dob předrevolučních, v nichž kupodivu neztratila svůj buržoazně liberální půvab, teď vystřídal kavárenský řetězec, který má přes patnáct tisíc poboček ve dvaačtyřiceti zemích po celém světě. A co má vlastně být? Proč a čeho se staromilsky bát? Tak poslouchejte.
Jdete na procházku Malou Stranou. Kavárna nemůže mít lepší místo - kousek od tramvajové zastávky, kousek od Nerudovky, na patě chrámu svatého Mikuláše. Běžte tam o víkendu. Hlava na hlavě, Starbucks je magnet na turisty, ale zní tu překvapivě silně i čeština. Jenže zapomeňte na povalování. Pěkně nejdřív do fronty. Táhne se skoro až ven. Lidé jsou ale nepochopitelně trpěliví a postupují krok za krokem k pultu. Mně to trvalo pětatřicet minut. Za takovou dobu si zkušený kavárenský flamendr zvládne v tradiční kavárně objednat presso, proložit ho dvěma becherovkami a zajíst rakvičkou se šlehačkou. Pikolík bude kolem vás kmitat, nosit na stůl a dělat všechno, abyste se měl líně a vlídně.
Tady ne. Tady se za půl hodiny na nohách dostanete k nerez pultu s ceníkem, který hlásí, že některá káva stojí přes stovku. Žádný alkohol, přirozeně. Je to vlastně taková antikavárna, popírá to všechno, na co jsme zvyklí. Usměvavý mladík/mladice se vás zeptá, co to bude, a k tomu chce znát vaše jméno. Proboha proč? No aby ho napsal/a na ten papírový kelímek s vaší kávičkou. Po nekonečné frontě, mládežnicky rozpustilé objednávce a zpitomělý tím, že se vás někdo ptá na křestní jméno, dostanete už za chvíli kafe. V plastu. S jmenovkou. No a kde je pořád ten problém, ten strach o osud tradičních, zakouřených, inspirativních, malinkých, útulných kavárniček? Těm přece tenhle kávový bufet, popírající všechny středoevropské kavárenské zvyky, nemůže konkurovat...
A to je ten háček. Může a bude. Tak zaprvé. Kafe je tu výtečné. Výběr veliký, od silného pressa po různě ochucené břečky. Personál se pořád směje. Někdy to vypadá, že místo na kafe chodí něco někam šňupat, ale tváří se na vás tak, že jim tu ponižující frontu odpustíte a poslušně nahlásíte: Já jsem Petr. Když nepřijdete o turisticky narvaném víkendu, je tu snesitelně poloplno a se štěstím můžete urvat některé z míst v pohodlných křeslech. Funguje tady Wi-Fi internet. Nekouří se tu.
Starbucks umí skoro všude na světě vyrobit díky velmi pečlivému designu kaváren uvolněnou atmosféru. A povedlo se mu to i v Malostranské kavárně, zrekonstruoval ji citlivě a velmi vkusně. Má vynikající výběr hudby, který k tomu pomáhá. A navíc je neskutečně in. V Americe stejně jako v těch částech Evropy, kde místo kafe obvykle pili černou vodu (jako třeba v Anglii), ale i v tradičních kavárenských baštách. Láká především mladé, pro které jsou běžné, tradiční kavárny moc nudné, staromilské a vůbec tak nějak divné. Co na tom, že bývají o polovinu levnější, když hrozí, že tam potkáte vlastního tátu.
České kavárny, a ty pražské v první řadě, dostaly těžkou konkurenci. Možná nad ní zatím mávají rukou, "McDonald's na kafe" nám přece ublížit nemůže. Ale může. Starbucks neustále učí svůj personál, nedávno neváhal zavřít už v půl šesté většinu svých poboček v Americe, přijít o kšeft a dát prodavačům řádné školení. Jak vařit kávu, jak se tvářit na zákazníky, jak si je získat, jak jim kromě kafe prodat ještě cédéčko nebo kupon na písničky do iPodu. Naproti tomu v běžné pražské kavárně občas narazíte na hejhulu, který se neusměje ani na krásnou blondýnku. A kafe, prý italské, občas připomene ty patoky, které obvykle pijí právě Američané. Při placení vás pak tu a tam natáhnou o pár pětek.
Starbucks těm špatným kavárnám může zatopit, protože bude otvírat nové a nové pobočky a lákat nové a nové zákazníky. Každý den vzniká sedm nových poboček po celém světě, Česko nebude výjimkou.
Přece ale takový Orient café s opravdovým panem kavárníkem a pozorným personálem, Louvre s flamendr gulášem a kulečníkem, Slavia nebo Zavěšený kafe Starbucksu nepodlehnou. Kromě kafe je tu taky víno, zakouříno a líno. Kavárenských povalečů ráj. Tohle přece nemůže sebesilnější velkokavárník ze Seattlu přeprat. Za sebe slibuju, že budu ze všech svých kavárenských sil pomáhat české straně boje. Ale doporučil bych všem velectěným pánům kavárníkům, aby se šli do Starbucksu podívat. Ať se můžou na bitvu připravit.
středa 30. dubna 2008
K zamyšlení
Zavřete poslední dveře.
pátek 18. dubna 2008
SLOT - Слот
Rozhodl jsem se prohrabati mojí a Leny discografii co tu mám/e a narazil na Leny oblíbenou kapelku SLOT - Upozorňuju, že je to v ruštině!
úterý 15. dubna 2008
Pro zajemce o studium na VS !
Pokud by někdo nevěděl oč jde. V podstatě tro je test vašich dovedností. Úsudku, mtematického šlení kritického myšlení, logického myšlení a verbálního myšlení. Nejde o úrověň znalostí.
Takže tady je odkaz
Původem Masarykova Univerzita Brno ( pro ně je děla spol. SCIO )
Hodně zadru udělal jsem percentil 80-90 :-D
úterý 8. dubna 2008
Bez názvu, říká až mnoho
Po kostkách dlažebních....
Koho to veze, jen veze?
Tiše tiše tiše tiše!
Klap klap Klapy klap...
Krev neposlouchá?
Klap klap Klapy klap...
A povoz klopotá.
A nám temná cesta
tiše, neslyšně utíká.
Dav vzlyká vzlyká!
Vzlyk, vzlyk, vzlyky, vzlyk!
Jede povoz, jede, jen jede
po cestách stiných.
Koho nám to veze, jen veze?
Tebe miláčku tebe....
Inspirace je asi na snadě v autorech naší poezie. Našich zážitků, ale hlavně strachů jež nás obepínají jako břečťan plný provazů. Ach ano! Nebojíváme se vlastní smrti ale našeho okolí:)
úterý 1. dubna 2008
S ohledem na výroční zprávu EU o lidských právech za rok 2007, usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. prosince 2007 a usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. února 2007, v návaznosti na rezoluci Senátu Parlamentu České republiky ze dne 20. března 1998, v návaznosti na usnesení Vlády České republiky ze dne 17. března 2008, v reakci na události posledních dnů, během nichž došlo k násilí v Tibetské autonomní oblasti, vydává Poslanecká sněmovna toto prohlášení:
Poslanecká sněmovna vnímá lidská práva jako nedělitelnou a univerzální hodnotu, na jejíž dodržování mají nárok lidé všude na světě.
Poslanecká sněmovna vyzývá jak čínské orgány, tak demonstrující, aby se zdrželi jakéhokoliv násilí.
Poslanecká sněmovna pokládá za důležité, aby světová veřejnost měla možnost získat informace o aktuálním dění v Tibetu, a proto žádá vládu ČLR, aby umožnila přístup zástupcům světových sdělovacích prostředků do oblasti.
Poslanecká sněmovna pokládá za vhodné, aby do oblasti byli vysláni zástupci OSN a Červeného kříže, za účelem objasnění událostí posledních dnů.
Poslanecká sněmovna vyzývá k takovému politickému řešení práv tibetského lidu, které by reflektovalo zájmy a přání Tibeťanů a jejich kulturní a náboženskou svébytnost.
Poslanecká sněmovna podporuje účinné pokračování dialogu mezi Jeho Svatostí dalajlámou a představiteli Čínské lidové republiky. Řešení situace v Tibetu by mělo vycházet ze závěrů tohoto dialogu.
Poslanecká sněmovna - vzhledem k tragickým zkušenostem s politickými procesy v Československu a po rehabilitaci československých politických vězňů v 90. letech minulého století - trvá na propuštění a rehabilitaci všech občanů, kteří byli potrestáni za prosazování svých politických názorů nebo náboženského vyznání a za uskutečňování svých nezadatelných práv.
Poslanecká sněmovna vyzývá všechny své představitele, aby při mezinárodních jednáních aktivně vystupovali na obranu lidských práv obyvatel Číny a Tibetské autonomní oblasti.
Poslanecká sněmovna je přesvědčena, že toto prohlášení souzní s olympijskými ideály a Olympijskou chartou.
- Můj názor. Příliš opatrné vúči PLRC. Vzhledem k tomu, že tato země pořádá olympisjké hry ! ( a její členství v olympijském výboru je proti vlastní chartě olympionismu.)
zdroj Ihned.cz
sobota 29. března 2008
Citaty
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.
Skutečnost, že nás někdo miluje, nás málo uspokojuje. To, co nás činí vskutku šťastnými je, že my můžeme někoho milovat.
neděle 23. března 2008
Tim Burton
Stick Boy Liked match Girl,
he liked her a lot.
He liked her cute figure,
he thought she was hot.
But could a flame ever burn
for a match and stick?
It did quite literally;
he burned up pretty qiuck.
The Boy With Nails in His Eyes
The Boy With Nails in His Eyes,
put up his aluminium tree.
it looked pretty strange
because he couldn't really see.
Ukazka z dilka: The melancholy Death of Oyster Boy & Other Stories,Tim Burton
pondělí 17. března 2008
Totality in China
Čína začala o tomto víkendu svým obyvatelům blokovat YouTube kvůli videím z demonstrací, které proběhly v rámci výročí protičínského povstání v Tibetu.
Videa z demonstrací proti čínskému přístupu k Tibetu, a ze zásahů proti nim, se objevila na YouTube a Čína proti nim použila tradiční prostředek totalitního režimu - cenzuru. Stejně dopadly i některé zahraniční televizní stanice jako CNN či BBC, které byly blokovány během zpráv o demonstracích.Že z hlediska svobody projevu (nejen na internetu) není Čína zrovna ideální stát jsme se již několikrát zmiňovali. Nyní se to opět potvrdilo novým zákonem, který zavádí v Číně omezení pro online video.
Nový zákon začne platit od 31. ledna letošního roku. Podle něj musí být všechny portály v zemi nabízející video obsah vlastněné, nebo alespoň spoluvlastněné, státem a jejich provoz bude podmíněn zvláštním povolením. To bude udělováno na tři roky, po kterých musí být uděleno znovu.Subjektům, které se nějak proviní proti zákonu, může být zakázána činnost až na pět let. Zakázána jsou samozřejmě videa prozrazující státní tajemství, poškozující dobrou pověst Číny, pornografie a (nejvíce dikutabilní oblast) videa narušující sociální stabilitu v zemi. Provozovatelé jsou povinni nejen takovýto obsah mazat, ale zároveň ho i hlásit státním úřadům.
Většina stránek v Číně, které nabízejí video obsah je v současné době v soukromém vlastnictví. Dopad to může mít samozřejmě i na zahraniční stránky, jako je YouTube. Ty se pravděpodobně buď budou muset alespoň do určité míry podřídit novému zákonu nebo jim hrozí plné blokování ze strany čínských providerů.
Zdroj: Lupa.cz
neděle 16. března 2008
Linkin Park Numb
Feeling so faithless
Lost under the surface
I don’t know what you’re expecting of me
Put under the pressure
Of walking in your shoes
[Caught in the undertow /
Just caught in the undertow]
Every step that I take is
Another mistake to you
I’ve
Become so numb
I can’t feel you there
Become so tired
So much more aware
I’m becoming this
All I want to do
Is be more like me
And be less like you
Can’t you see that you’re smothering me
Holding too tightly
Afraid to lose control
Cause everything that you thought I would be
Has fallen apart right in front of you
[Caught in the undertow /
Just caught in the undertow]
Every step that I take is
Another mistake to you
[Caught in the undertow /
Just caught in the undertow]
And every second I waste
Is more than I can take
I’ve
Become so numb
I can’t feel you there
Become so tired
So much more aware
I’m becoming this
All I want to do
Is be more like me
And be less like you
But I know
I may end up failing too
But I know
You were just like me
With someone disappointed in you
I’ve
Become so numb
I can’t feel you there
Become so tired
So much more aware
I’m becoming this
All I want to do
Is be more like me
And be less like you...
čtvrtek 13. března 2008
Batůžek
člověk je někdy unášen jsoucnem své vlastní osobnosti. takvou tou malinkatou výbavou, kterou dostal v tom roztrhaném a špinavém batůžku než ho poslali sem mezi nás "živé". Ale nidko nám vlastně neřekl jak s tímhle batůžkem naložit. Zahoď ho hned jak vejdeš a poskládej si nový? To asi neni to spávné pak by asi bylo zbytečné nám ho dávat co? Nikdo nás aspoň nesvázal, teda většinu, na tu cestu. ten trip s tím pitomim báglem s délkou kolem 70let.
Ale co s obsahem? Kčemu člověku bude použité spodní prádlo, kartáček na zuby, tupý nůž, hloupá knížka plná pouček o vztazích mezilidských? Uplně k stejnému nic jako v momentě kdy to vše zahodíme už pri príjezdu.
hlavní věc tam sakra není. co by to mohlo být se určitě ptáte, co třeba mapa? Nemuset se spoléhat, že nám někdo dá znamení ať víme kam jít. nemuset se bát, že to je falešná stopa, nesejít z cesty..
Ale abych se přiznal já z ní sešel a moc toho nelituju. Na té dálnici bylo docela těsno abych se přiznal... No možná že spousta lidí tu mapu dostal když tu cestičku mají tak přímočarou... A spousta ostatních věří idiotum s mapou, že vědě kam to vlastně jdou. Ale jak se říká " vím kam přesně jdu do momentu než se kouknu do mapy".
Co tím chci vlstně říct? Snad jen, nikdy člověk neví co je špatná cesta, nikdéo by neměl mít mapu, a nikdo nemá chodit podle ostatních protože prej to vědí. neví nikdo. To je krása života.
P.S. Život je hra, let's go to play!
úterý 11. března 2008
Oscar Niemayer
navštěvoval od roku 1930 školu výtvarných umění v Riu. Po jejím úspěšném dokončení pracuje pro Lucia Costu, vstupuje do týmu pracujícím na návrhu budovy Ministerstva školství, hlavním poradcem je Le Corbusier ( s kterým nespolupracoval rozhodně naposledy ). v roce 1939 realizuje Costův vítězný návrh pavilonu Brazílie na New York World's Fair.
Jeho největším úspěchem 1. poloviny 20, sotleti je pověření svým blízkým přítelem - Juscelino Kubitschekem, starostou Belo Horizonte, realizovat řadu nových budov kolem jezera Pampulha v Rio de Janeiru. ( Budoucí prezident Brazílie s českými kořeny).
V roce 1945 vstoupil do komunistické strany Brazílie a Fidel Castro kdysi řekl, že on a Niemeyer jsou poslední komunisté této planety.
V roce 1955 je jeho přítel Juscelino Kubitscheke zvolen prezidentem a Oskar Niemazer je pověřen architektonickým nácrhem nového hlavního města Brasilia - získává totiž funkci ředitele architektonických prací.
1958-60 - politické změny nutí Niemeyera, dlouholetého člena brazilské komunistické strany, odejít do exilu. Přesněji do Paříže.
1960-70 - realizuje významné zakázky v Alžírsku a Evropě (mimojiné KPF Center v Paříži, administrativní budova Mondadori v Miláně, administartivní budova Renault v Paříži a Constantine University v Alžíru.
nakonec se ale po změně politického režimu opětovně vrací o vlasti.
Loni v prosinci oslavil své 100. narozeniny.
Brasilia byla zapsaána na seznam UNESCO jako nejvetší architektonický koplet 20, století.
Ukázka jeho děl
