Procházel jsem si tak nějak stránky FUDu (důvod poněkud tristní) a narazil na ateliér interaktivních médií (mimochodem veeelice zajímavý!) a v položce o ateliéru jsem našel úžasnou myšlenku.
Lidé, které zajímá svoboda, opravdová svoboda, musejí nejdřív s pomocí stylu změnit obsah. Pokud je náš styl skutečně mistrovský, plynulý a dokonalý, pokud je proměnlivý a završený, pak jej můžeme povýšit nad obsah. Můžeme nechat útržky barev, elektřiny a světla a zapojit je do svých akcí. Obsah je to, co človek chová v mysli, ale co nestaví na odiv. A my máme odiv rádi.
Jungova teorie o rasové paměti a nevědomí přináležitosti ke kolektivu, mýty tak složité, tak víceurovňové, tak hluboce pronikající do samé podstaty daného problému, tak symbolicky odhalující samé jádro věcí, že nedokážeme vysvětlit, jak lidská, zvířecí či jiná inteligence může mít k podobnému materiálu přístup. Možná, s tím má skutečně co dělat nějaká forma paměti...
Tohle říká mnoho... opravdu velice mnoho. Jak vnímáme umění? Jak vnímáme realitu? Opravdu je pro nás nutně realita tím co skutečně vnímáme? Kolik lidí se nad tím zamyslí?:)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
Rozhodně to vypadá, že to tam mají v hlavě srovnané víc, než Benešovy ovečky. Myslí sami, nesnaží se zavděčit, aby udělali školu. Akorát že jak jsi mi před nedávnou dobou posílal ty jejich stránky, nepochopila jsem to americký video:D ani jsem totiž netušila, že to patří k FUDčku:D
A jak řekl Platón (pokud to teda nebyl Aristoteles:D): už i naše vnímání je pozměněná realita, není to ideál, pak teda i umění, které se snaží být ideálem, je zase pozměněná pozměněná realita.
Je to sice už dávno, ale i tak je zajímavý sledovat, jak se teorie umění vyvíjí. Asi by dneska koukal...
Okomentovat