Dark Passion Play Recenze!

Naší recenzi začneme trošku netradičně oproti běžným zvykům ve všech slušných rodinách, a to od konce alba.

Předně však info o novinkách v kapele. Nová zpěvačka Anette na úkor Tarji je jedinou obrovkskou změnou, kterou je nutné, abyste znali, snad jen ještě že Anette nezpívá ani v nejmenším v takových výškách jako Tarja, ale zase víc využívá hlubších tónin ( a není to aniv nejmenším špatné) .

Tak popojedem. Meadows Of Heaven. Neboli Luka ráje. Lehká balada? Nebo Romance? Ani vám nevím, z té písničky nemám nijak dobrej pocit,slabší článek alba,to určitě, není špatná ale něco tomu chybí. Orchestr zní mocně ,podmalovává celou atmosféru a ke konci je to úchvatné a strhující. Jenže ty zpěvy! Zkouška umění hlasu? CO TO MA BYT??? CO TO TAM SAKRA dělá me tak napadá... je to neuvěřitelně utahané, vážení....

To předposlední skladba. 7 Days To The Wolves Je úplně o něčem jiném. Anette ukazuje, že umí dělat svou práci na jedničku, čistý jazyk, hlasově a stylem zpěvu je to podobné z Anettiny strany uhlazené Amy! Těžké metalové riffy a k nim perfektně sedící styl zpěvu, jeho odsekanost. Píseň postupně zvyšuje tempo, až se vám zdá, že srdce nestíhá tepat podle rytmu písně! vše podmalovává dokonalým yzpůsobem orchestr(přítomný ve všech písnich v podstatě...) Necpe se zbytečně do popředí a tím by zabíjel hlavní myšlenku a neumlčuje tak kytary ani zpěv. a výkřiky HERO mocným hlasem našeho oblíbence jsou perfektně sedící....

Teď jedna z lahůdek alba. Pokud se vám líbí v rocku a metalu housle, milujete irskou rockovosu scénu inspirovanou starou irskou muzikou, tuhle písničku musíte milovat, proste musíte! Mimo to Tuomas ukazuje ,jak perfektne umí s klávesama ( nejlepší klávesista co sem kdy slyšel....)
Takže...... Last Of The Wilds začátek.. déšť bouřka očividně... objeví se nám lehce flétna, a najednou? kde se berou ty housle s dokonalou rytmičností a úžasnou melodií?! během dvou taktů kytary? Dokonalé! Podřízené melodii houslí. flétna na chvilinku uniká kamsi.. ale opět je zpět. Zvuk housli je společně s flétnou přenesen NAD kytary. ale opět podivné ticho... elektriku střída španěla a opět hals přebírají flétnovské party.... refrén je úžasně chytlavý...KOnec opět přechází do klidnějšího tempa... ne na škodu písni, spíše naopak... programová skladba s jasně čitelným obsahem i beze slov. Ttohle jsou Nightwish! co dokonale umí instrumentálky, jak na koncertech, tak albech.. Důstojný pokračovatel Moon dance!!! Gratuju, tohle je jedním z vrcholů alba... a pro neznalé....ano, je to instrumentální skladba. :-)

The Islander.. tak z téhle písně nevím nevím. Je dobrá, hodně dobrá, ale nepoznávám v tom mimo obsahu nic.. španěly, kreace na Lappi, ale dobrá. balada o Ostrovanech a námořnících. Zajímavý hlas, který nevím komu patří. s prvky jakehosi tru badúrství. I středověké prvky v hudbě. Ale ten hlas, z počátku nezajímavý, ale překvapivý. Připojuje se Anette a je to zajímavé. Hlasy jsou najednou podmanivé. Objevuje se náhle flétna.... Nepůsobí to tížívě ani depresivně- ikdyž by mělo, nesvírá vás to, ale i tak si říkáte- je tam víc! Víc než teˇ%d chápu. V tom je asi kouzlo téhle skladby.... říkate si :KDo jsou ti ostrované?! Tomuto podobné jsme ještě od NW neslyšely.

For The Heart I Once Had. Začíná až levně, neladící asymptotické. vše ale opětovně vytahuje další část.. Anettin hlas je na jedničku, styl zpěvu není podobný WT ani tarje nic. ani Ev. V refrenových partech to oětovně neladí do sebe, ale sedí to, líbí se to tam. kra´tounké sólo kytary se mi sice nezdá. To je asi tak všechno.. co zde múžu vyzdvihnout? Anette a orchestr co se opět objeví v momentě kdy píseň odepisuju... Co víc, SBOR! a nakonec i neprogramovost, věci se střídají ale neopakují, ke konci se doplňují, až vznikne kopaktní celek, sbor, orchestr, kytary... a konec je výborný... bohužel škoda slabého začátku ( nebo je to záměr?)

Jednoduchý dvojakordový rytmus na kytaře. Prošláopnutí dvojšlapky, to je začátek skladby. Přídá se tvrdá basa a problesknou smyčce, ale ty ustoupí sboru. Hlas je tajemný ostrý nepříjemný. Až z něj jde strach. Sice jakoby jsem to již několikrát slyšel, ale je mi z toho i tak nepříjemě, začínáte se bát. Kdy vyskočí ta mcha z pod stolu?! Víc nemám co dodat. Zajímavé, ale ne mé sousto. Možná pěkný orchestr a refrén. to je Whoever Brings The Night.. a to sedí výborně. Především pro náhlé nástupy orchestru, sboru a pekelnosti kytar.

Sahara... počátek jako Nemo, ale opětovně orchestr vás během mžiku uvede do reality od vzpomínek. Rychlé smyčce, perfektní lesní rohy, nejdenou vše stojí a pomaloučku se rozprostírá hluk ticha, vybíhá vysoké sólo kytary, náhle je přebíra těžký rigff basy a kytary, který přeřezává Anette opětovným čístým, ale ťěžkým hlasem, který doutvoří po návratu orchestru celou scénu agónie, jasně konstrastující s refrenovým partem.... silně měnící melodii. Sbor protipól , schylující se souboj obou v prostoru. Náhle umlkají a opětovně se vracejí,ale již v souznění.. tížívý výkřik Anette s prosbou v hlase, melodie sboru a opětovné vysoké výšky hlasu.. podobně měkké jako Sharon. a zase ta tížívost, co z toho čiší..... až se vám svírají vnitřnosti....

Eva je balada, balda se vším všudy. Objevila se její ukázka v podobě 30 sekundové části ( asi nejhorší) zároveň s promo fotkama atd. Tady se nejvíce ukázalo, jak moc dobrou věc udělala Anette... Nijak se nesnaží podobat ani vyrovnat Tarje, jde svou cestou. Orchestr čistě podmalovává celou atmosféru, dechy vystupují v popředí, extra flétna. Klidná oddechová píseň kvaliy možná průměrné, z mého pohledu ale to neznamená, že mrzké. Rozhodně je to zapadající do programu...

Riff podobný Deftones........ Hodně podobné power metalovým obdobím NW ale s orchestrem..... tahle skaldba se mi prostě nelíbí.... AŽ na jednu věc, Refren Master passion Greed v mocném lasu s mocným orechestrem!! a LEsní rohy na konci .... Master Passion Greed.

O Amaranth se nebudu rozepisovat. Perfektni skladba. Zaslouženě přední tváří celého alba a zaslouženě má svou singel verzi.... Ma vynikající klip. Taktéž viz níže v úvodníku alba ,v jiném článku o NW je i video.

Bye Bey Beautiful...... Tohle se mi z úvodu vůbec, ale vůbec nelíbilo. Ale ikdyž hlasy jsou power metalové jak poleno v mužské čáasti zpěvů, nevadí to, klávesy vás uchvátí. Hudebně i koncepčně vyvážené, zajimavá práce hlasem v podání Anette, tak to už je jiná! Opětovné překvapení po nic moc začátku.. Tuomas jakoby hledal, co vlastně bude dět a co ne jak Anette tak všem okolo.... Ale daří se mu to. Orchestr ve skladbě místně zrychluje tempo, ale ozývá se tak na 3 takty.. kolem 3,5té minuty najednou šeptací přestávka mě zaskočila.. konec? ale ještě víc mě v momenťě náhlého náporu kytar překvapilo pokračování... :-)

The Poet And Preludium....... Tu to skaldbu si neodvažuju recenzeovat, ale musím! 13 minut, neuvěřitelná rozmanitost, Tuomas ukázal, že je poeta, že umí a taktéž si konečně troufl na megalomanskou monstrózní programovou skladbu s velkým P... úvodní lehounké našlapování, tenoučký hlásek Anette ne nepodobný Sharon vás překvapí. Gigantická stěna utvořená z orchestru. Užasné souznění obou zpěváků podmalované sborem a dokonalým orchestrem,který vás jako vlna zasáhne a již se ze sevření nedostanete, počátek zvolnění napovídá, že Tuommas pravděpodobně pro inspiraci této části zavítal opětovně k jeho Fantom of The opera( orchestr). Refrén Get away run away fly away........dokonale naléhavé, One folow one, I have two faces..... Zažere se do mozku a nepustí. Tu náhle klid, Chelo naznačuje konec, usmíření se s bouří. Z dálky se ozývá měkký až operní hlásek Anettin..( ano i tohle umí!). Oběvuje se jemně klavír, připojují se tichounce bubny...... Najednou druhý ženský hlas. Hluboký, prřeci čistý v kontrastu s měkkounkým. Najednou čistě orchestrální moment. Vidím scény z Lotra při znění hrubých basových rohů, našeptávání hlasu, kvílení zvířat, dokonalá filmová hudba. Přicházejí housle s úžasnou melodii v extrémní rychlosti, stále drží part, připojí se kytary upozaděné houslemi... Měl být konec ale toto?! Křik mužského hlasu projede lebkou až do pátěře.. vrací se opět housle. a to je teprve 8. minuta! Opět orchestr, opět monumentální hudba v orchestru, ale nový prvek.... znova ten hlas z Death boy's Poem..... mluví čistě ,jasně, srozumitelně, přísně a je vám těžko na srdci.... to už je konec, náhle utichá jak chlapec tak orchestr....Jenže to by musela být obyčejná skladba....! Klidná partie se opět rozehrává! Konec bitvy, konec války a přichází mír plný nadějí?! a pak teprve přichází tolik očekávaný konec...... s naléhavostí sborového hlasu....
K této skladbě nemám co dodat, jednoznačě jedna z nejlepších skladeb jak Tuomasovích atk NW. Příběh v jedné písni, který najde každý.

Jak zhodnotit celé album? 90procent za řemeslnost. Neexistuje vyložený mrsk, asi bych odebral dalších deset pro slabé začátky některých skladeb. Pro odpůrce Anette je asi jasné, že tohle album je mrsk, ať je sebelepší. Písně do sebe zapadají, mají myšlenky a celým albem vede jasná nit, jež vše pojí dohromady. Anett odvedla vynikající práci a vypadá to, že opravdu se stane novou tváří NW. Nesnaží se nahradit Tarju, Vyrovnat se jí, jít jeji cestou či tak něco. Jde svou cestou. Tuomas ukázal, že svému řemeslu rozumí na výbornou, nebojí se experimentovat, ale má úctu k minulosti kapely. Je zde patrný přístup k mainstreamu, ale i návrat k původnějšímu stylu kapely, není zde tolik pasáží power metalu... Anette( že se kní ještě vracím) odvedla stejně kvalitní práci jako Tarja na Bless the Child.

Co ještě říct?Hurá na koncert! Album dostáva dva + protože co vylepšovat ještě je. Ikdyž jen občas a místy, ale je.