Když koukáš se po poli,
vidíš stromy a na nich mrtvoly.
Visí na laně, hedna vedle druhé.
Houpou se do rytmu písně teskné.
Tak pověz to sladké tajemství!
Řekni kde visi tvoji blízcí!
Tamhle v řadě na lípě?
Ach ano, na břízce...
Ale kde ty áš své místo?
Prý nemáš? Prý jsi pouze věšel?
Tak věz, už nejsi tim v jehož vzešels.
Pověšteho! Ať houpá se na olši tak jak mrtvoly.
Ikary se nám už houpá... Kdo je dalším v řadě? :-)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
Zajímavá, jen mi přijde taková více drastická a obsahem né moc pěkná. Jinak mi básnicky z té básně nejvíce sedí ten začátek:)
Docela se mi líbí, ale hlavně tím námětem - protože nějakej rytmus se dá vystopovat akorát v první sloce a pak to najednou přeskakuje do nemelodična...námět ale chválim...něco takovýho si vždycky promítám v hlavě při poslechu písničky Haemoglobin od Placeba- ten text je něco podobnýho...
Okomentovat