Příběh staletí- Kapitola 2 Isiaris

Vydal jsem se na prcházku večerním městem, lampy vrhaly své typické naoranžovělé světlo jen pár nejjasnšjších hvězd se dokázaly prodrat závoji mlhy a překonat jas města a jeho výkladů barů a světel aut. Uplynul už týden od toho podivného zážitku, prohledal jsem snad celý internet, prohrabal se tunami knih, ale nikde ani zmínka, ani známka o něčem podobném! Ale přece je to lehce povědomé něčemu snad příbuzné? Přešel jsem silnici a opětoně zašel do tho podivně krásného rozlehlého parku dke trávívám tolik hodin a dnů, mlha se převalovala mezi stromama a světla plynových lamp všemu dodávala úžasný nádech obrazu z jiného světa. Ale co se to děje? kdo stojí mezi těmi stromy? Co je to za postavu! černý plášť zahalený obličej. Opět ten šílený neklid ta neuvěřitelná úcta, a pokorný strach ! Kde se to vemě bere! Co příjde teď, jaké překvapení? Postava vztáhla ruku a ukázala mím směrem, stála sotva 15 metrů odmne, ale měl jsem pocit jakoby byla v neuvěřitelné dálce. Nebylo jí vidět do tváře ale jasně bledá ruka ukazovala na mě.... Chtěl jsem utíkat, ale zničehonic povstal nový pocit zápasící s touhou útěku, zvědavost hrdost a pocit známosti smíšené v jedno. Jakoby mě jen tím pohybem ruky učil porozumět věcem okolo sebe uplně jinak, z jiné odvrácenné strany.
Ale ten HLAS! dunivý ale mocný a hluboký tak čistý a pevný. "Qualin Úlairë úmuru, fírë. Kotumas, noro y vaija ná kaure y kwalme.... " Tu se ozval jakoby odnikud něžný ženský hlas. " Nepřátelé jdou a hali je stracha smrt" to ti říkal... Otočil jsem se a proti mě stála žena, zlaté vlasy,velké modre oči se vpijely do mne a hluboko pronikaly a přemítaly, dlouhé temně rudé šaty jí splívalz podél boků až k zemi. Byla nadpozemskz krásné , z jiného světa dalo by se říct. zaní se vynořili další dve postavy, opět v pláštích, tak ladně tiše se pohybovaly a tak neuvěřitelně nádherná byly. Hrklo vemne, co ty zbraně u pasů a přez záda? "Neboj" řekla opět svím klidným hlasem a zarazila svou hůl se zasazeným křišťálem do země. "Hande !" pronesla tím jazykem a postavy se zastavily. ! !měj se napozoru, Nepřátelé postupují a jejich řadysílí, paní tě bry povolá do svích řad do té doby se rozloučíme, ale měl bys začít s šermem a uměním fagula". Pak se mi zatočila hlava a tvrdě jsem dopadl na zem, veci se rozsypaly okolo mne, a opět kniha se otevřela na poslední stránce, tentokrát vní bylobrz meže a jakéhosi předmětu podobného holy té dámy, ale ne tak velké a s menším kamenem, zato sem měl pocit že je pevnější , jakoby z kovu.

Nejake Fotky

Má veledílka




Moje krabička na CD......Sportovní den našeho ústavu!



Sice stál sportoví den ale tohle sou nesportově... LENOŠI!
Tak a tohle jsem Já, Vojtík ségra, Alexka

Příběh staletí

Sedím takhle na lavičce, čtu a ani ten hovor, šum a šelest zvuků města kolem sebe příliš nevnímám. Čtu a opět jsem v tom zvláštním světě fantazi, nikdo koho nechci potkávat, nepotkám. najednou všechno to přerušil podivný pocit neklidu, uvnitř, vše ztichlo, i ptáci. Raději sem se ohlédl co se děje, uviděl jsem postavu zahalenou pláštěm, poklid smíření ale i jakýsi tajený strach a úcta zní při pohledu přímo čišela. pokývla mi naproti a pomalu se otočila a kamsi odešla. Trvalo to celé krátkou chvilku, ale ten zvláštní pocit, jakoby se vše okolo zastavilo! Jakmile se ale ohlédla vše se zase rozběhlo, ptáci švitořily, děti projížděly okolo na kolech a bruslích, i auta z nedaleké silnce bylo slyšet, jakoby se to valstně ani nestalo. Ale přece, Knížka na poslední straně otevřená. Zvláštní nápis, jazykem co jsem neznal. Qualin Úlairë úmuru, fírë. Arandur.

Dlouho jsem nadtím hloubal co to má být, podivný zážitek, a tedn nápis, Písmem podobné runám, ale nejisté, jakoby psané po dlouhé době řečí používanou tisíce let ale písmo staletí nepoužito.
Tak se začal odvíjet přiběh podivnejší než záhady světa, bez mého přičinění, předurčení a štastného konce.

Obrazky II.

Marat ve vaně - Karel Kryl

Toto už je moj soubor

Pravda v očích ukrytá

Když se někomu do očí dívá,
zanořuje se do duše, něco tam hledá.
temná postava v plášti se mihla,
otočila se, dávno se zdejchla.

Kulka hlavou ta jí projela!
Chtěla vědět, tohle si zasloužila ...
Vědění, to nás jednou zabije,
předtucha? Ta nás občas varuje...

Opravdu mě kdy varovala?
He? No to dřív kulka přilétla..
V tratolišti ta dívčina leží.
Však já připojím se brzy k ní...

Zabil jsem slavíka

Láska? dávno se někam zdekovala,
udělal jsem málo, prostě odešla.
Neco se stalo, je to hnusné.
Šlo to tak hladce, neodpustitelné
zabít slavíka tolik vlastně je.
Kdo mě zabije, ten hrdinou je...

Hromádka emocí

Překvapení stíha překvapení,
ani nevíš kde hlava ti stojí.
Rozhlížíš se, nevíš kde jseš,
už vůbec kým vlastně jseš.

Anděl? Ďábel? Člověk?
Nebo prostě pouhé zvíře?
Hromádka rozpolcených emocí?!
Kam nás svět odvlek,
Kdo způsobil to hoře?
Jak ti mám jen pomocí

Děvka, nevinná

V hávu bělostně skvostném
děvka se drze prochází,
krása nesonalá ji provází,
zde na světě lží prolezlém.

Všechny vzpomínky se vytrácí,
paměť ?, služka již nesloužící.
Dívka svou krásu ztrácí,
za níž muži jmění utrácí.

Nevinná v jeptišku se převlékla,
z té jeptišky se děvka stala,
nevinnost v utopii se proměnila.

A já? Hlavu radši sakláním.
když tu děvku v rouchu míjím.

Co vlastně jsem ?!

Anděl co náhle padl na zem,
tím jsem ? Nebo Ďáblem?

Bělostná roucha hrdě nosíme,
temnotu duše tak schováváme.

Anděl krásný dávno odešel...
Rozhlédl se, náhle krvácel.

Padlý anděl, krutě zemřel.
Roucho krvavé prý měl.

Když země..

Když země křičí,
to ptáci pláčou jen.

Když zeměskučí,
to pták byl umlčen.

Když země mlčí,
to srdce lidí krvácí.

Když země zpívá,
to naděje umírá.

Orlem, Lvem?

Létat nad hladinou jako orel,
svobodný, nespoutaný vlastním tělem.
Lev v našich srdcích zemřel.
Ach tolik nechci být člověkem!


Co myslíte? Líbilo se ? nelíbyo ? mám pokračovat nebo raději nemám? řekněte! ale upřímě...

Anděl Karel Kryl

Jedna z m�ch velmy veelmy obl�ben�ch...

20.8.1968 - II.

Co předcházelo vojenskému zásahu v československu jsme se dozveděli v prvním článku. co však následovalo je již novou kapitolou. Invaze byla obrovským šokem pro všechny ( mimo kolaborantu a podobnejch sviní včele s Husákem&Co.).

22. srpna: V továrně pražské ČKD ve Vysočanech zasedal XIV. mimořádný sjezd KSČ; z 1543 řádně zvolených delegátů se dostavilo 1219 delegátů. Sjezd zvolil nový ústřední výbor (v čele s internovaným A. Dubčekem) a významně se podílel na řízení občanského odporu proti okupaci. Sjezdu se na zákrok G. Husáka neúčastnili (až na výjimky) slovenští delegáti.

Poté proíhala jednání na žádost L. Svobody v Moskvě o invazi. Ke konci se jej zůčastnili i unesení představitelé československa ( Dubček .. ) Ta skončila podepsáním tzv. Moskevského protokolu ( pod nátlakem) jež legitimizoval invazi a udával horizont a podmíky stažení vojsk ( nakonec se doba prodloužila do roku 1991... ) obsahoval závazné úkoly pro vedení KSČ (splnění požadavků z Čierné, zákaz „protisocialistických organizací“ a sociální demokracie, upevnění orgánů Bezpečnosti a armády, stranickou kontrolu tisku a konkrétní kádrové změny) a příslib etapovitého odchodu intervenčních vojsk. Podpis jako jediný z 26 českých a slovenských politiků odmítl připojit František Kriegel.
Neni bez zajímavosti že Prostějovští výsadkáři (velitelé této elitní diverzní jednotky) a další elitní důstojníci armády vypracovali plán na osvobození Dubčeka. Prostějov je jediná jednotka která zaujala postavení s rozhodnutím o obraně vlasti před invazí ( do podpisu Moskevského protokolu to v podstatě bylo možné brát jako vyhlášení války ikdyž vojsky byli spojenci varšavské smlouvy. ) Dojednoho byly vyhozeni, od důstojníků po vojíny k akci vybrabné. jednotka zlikvidována. K jejímu odkazu se hlásí brigáda rychlého nasazení z Prostějova.
František Kriegel byl umučen v komunistickém lágru. Na zasedání Rady bezpečnosti OSN se dostavil ministr zahraničí J. Hájek, který ve svém vystoupení odsoudil vojenskou okupaci Československa. V dalších dnech se však postoj československé delegace změnil a 27. srpna požádala československá mise o stažení tzv. československé otázky z jednání Rady. Takže jelikož Rusáci nepodcenily situaci jako v případě koree kde USA prosadily intervenci vojenským zásahem, zde nebylo reálné možnosti jak ČSSR bránit legitimně než válkou se Sovětským Svazem ( což by mělo za následek jadernou válku a blaablaa blaa známe. ) Už vůbec ne po podepsání Moskevských protokolů a žádosti ČSSR na stažení z jednání RB. ( každej věděl kdo v tom má prsty ale nic se stim nedalo dělat. )
Jen pro zajímavost, v SSSR byla demonstrace proti okupaci ČSSR. zúčastnilo se jí jen pár lidií a nikdo nebyl poté dvacet let k zastižení( myslím že to přežil jen jedne člověk. )

První útočná vlna proběhla v ranních hodinách, kdy byla obsazena letiště, na které následně začala přistávat dopravní letadla s vojenskými jednotkami. Řev přistávajících motorů varoval mnoho občanů u okolí letišť, že začala invaze. Soukromé osoby začínají šířit zprávy o útoku jednotek Varšavské smlouvy. V dopoledních hodinách jsou přenášeny rozhlasem dramatické scény se střelbou, rozhlas následně přechází do ilegality, ale pokračuje ve vysílání zpravodajství o situaci v zemi. V průběhu invaze bylo nasazeno do československých ulic přibližně 5 000 až 7 000 tanků, které byly následovány velkým počtem pozemních jednotek v odhadovaném počtu 200 000 až 600 000 mužů, bylo 72 Čechoslováků zabito a stovky zraněno, Invaze měla za následek také emigraci přibližně 300 000 lidí z republiky (70 000 okamžitě po invazi).

Invaze udělal tečku za snahou udělat komunismus naa svobodných a demookratických základech a snah o dělání si věcí po svém bez vlády Moskvy. Nastalo období nesvobody dlších lágrů, veznění a strachu. v roce 1969 se upálil jan Palach aby probudil lidi v Československu, aby si uvědomily že mají bojovat za svojí vlastní sovobodu ať už to bude mít úspěch ebo ne, národu to trvalo dalších 20 let než si tento okaz uvědomil. Uvědomil si že manifest proti okupaci spojený s jeho pohřbem nestačí. naštětí se našli lidi co neztratilz tuto odvahu ( disidenti ) a stáli za svojíideou a názorem třeba jako pan Kriegel. Je smutné že máme komunisty v parlamentu. TO je ostuda tohohle naroda. Že není ochoten a schopen se poučit z historie a pořád se najde pětian lidí co věří lhářům, vrahům, zlodějům a zmetkům co popravovali lidi, mučily, a věznily za to že snima nesozuhlasily a řikaly to nahlas. Pavda zvítězí stojí na našich státních symbolech. to by jsme měli pamatovat, a být hrdi na svojí zem historii a své lidi. Kryla, Masaryka, Havla, Dubčeka Kriegla, Beneše, Britské letce ale i vojáky z východní fronty a Heliodora Pýku, Eliáše a jím podobné. Máme na co být hrdí a ne jen porád klopit zraky!

Palach

y

juj

Tak Terezko... Takhle vypadá stránka z toho sešitku Tvojeho:))) ale zduraznuju ze ty verze co tam jsou nakonec nejsou tady zverejnovany este semje pak menil lehounce...

Echm

V hávu bělostně skvostném
děvka se drze prochází,
krása nesonalá ji provází,
zde na světě lží prolezlém.

Všechny vzpomínky se vytrácí,
pam컝, služka již nesloužící.
Dívka svou krásu ztrácí,
za níž muži jmění utrácí.

Nevinná v jeptišku se převlékla,
z té jeptišky se děvka stala,
nevinnost v utopii se proměnila.

A já? Hlavu radši sakláním.
když tu děvku v rouchu míjím.



Tak, tímto asi končí prezentace mojí tvorby.. (taktéž zdílím vaše nadšení z konce ukazek)

20.8.1968

Všemu lidu Československé socialistické republiky!

Včera, dne 20. srpna 1968 kolem 23. hod. večer, překročila vojska Sovětského svazu, Polské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky státní hranice Československé socialistické republiky. Stalo se tak bez vědomí presidenta republiky, předsedy Národního shromáždění, předsedy vlády i prvního tajemníka ÚV KSČ a těchto orgánů.

V těchto hodinách zasedalo předsednictvo ÚV KSČ a zabývalo se přípravou XIV. sjezdu strany. Předsednictvo ÚV KSČ vyzývá všechny občany naší republiky, aby zachovali klid a nekladli postupujícím vojskům odpor. Proto ani naše armáda, Bezpečnost a Lidové milice nedostaly rozkaz k obraně země.

Předsednictvo ÚV KSČ považuje tento akt za odporující nejenom všem zásadám vztahu mezi socialistickými státy, ale za popření základních norem mezinárodního práva.

Všichni vedoucí funkcionáři státu, KSČ i Národní fronty zůstávají ve svých funkcích, do nichž byli jako představitelé lidu a členů svých organizací zvoleni podle zákonů a jiných norem, platných v Československé socialistické republice.

Ústavními činiteli je okamžitě svoláváno zasedání Národního shromáždění, vlády republiky, předsednictvo ústředního výboru KSČ svolává plénum ÚV KSČ k projednání vzniklé situace.

Provolání ÚV KSČ z 21,srpna 1968. Takto započal konec Pražského jara, reformní snahy o zlidštění komunismu a socialismu... vytvoření socialismus s lidskou tváří, svobodou slova, a možností myslet to samé co člověk říká.

Historickým faktem zůstává, že v noci z 20, na 21, srpna 1968 překročila vojska zemí varšavksé smlouvy hranice Československé socialistické republiky. Oněmi vosjky byla vojska SSSR, NDR, Polské socialistické republiky a Maďarské socialistické republiky. ( pro zajímavost, Rumunsko odmítlo poskytnout své vojska k invazi a Juguslavie po invazi nabýdla ČSSR materiální pomoc! )

Počátek toho všeho však leží na počátku roku 1967.

27. září: Na schůzi ÚV KSČ došlo k ostřejším sporům v komunistickém vedení, jež byly vyvolány administrativními opatřeními vůči spisovatelům (zastavení Literárních novin a stranické tresty pro I. Klímu, P. Kohouta, M. Kunderu, A. J. Liehma, J. Procházku, L. Vaculíka).

31. října: Na vysokoškolských kolejích v Praze na Strahově byla opakovaně vypnuta elektřina; studenti vyšli do ulic se svíčkami a voláním: „Chceme světlo!“ Pochod brutálně rozehnala v Nerudově ulici Státní bezpečnost

21. prosince: Sešel se ústřední výbor KSČ, jehož větší část členů vystoupila opět s kritikou metod práce a způsobu řízení A. Novotného. Pod tímto tlakem se Novotný rozhodl dát svou stranickou funkci k dispozici.

Počátek roku 1968 se nesl ve znamení rozdělení státní moci ( tedy její decentralizaci) směrem od A. Novotného. Prvním tajemníkem byl zvolen A. Dubček. Velkou ranou pro Novotného a komunistický režim byl útěk generála J Šejny do itálie a dál za pomoci CIA do USA. ( z čehož se nakonec vyvynula tzv aféra"semínkového“ generála (obvinění z rozkrádání státního majetku – jetelových semínek). 21. března je obnoven Junál a skaut 22. března abdikuje prezident A Novotný a 30. března je zvolen Národním shromážděním Ludvík Svoboda presidetem ČSSR( navržen Dubčekem. Generál a politický vězeň 50. let). Po inauguraci pokládá venec na hrob Gotwalda, Zápotockého , ale především i T.G. Masarzka a E. Beneše. 5. dubna: Na Pražském hradě pokračovalo zasedání ÚV KSČ. Vedle volby nového předsednictva se počítalo se sestavením nové vlády a s rehabilitací občanů. Poslední den jednání byl jednomyslně přijat tzv. Akční program KSČ (zveřejněn 10. dubna), který měl navodit socialismus s lidskou tváří. Obsahoval změny, které v příštích dvou letech chtěla komunistická strana (stále jako ústavou „uzákoněná“ vedoucí politická síla) uskutečnit v oblasti politické (zejména v oblasti občanských práv a politického systému), ekonomické (ekonomická reforma v rámci socialismu), kulturní a zahraniční politice. Součástí změn měla být takzvaná demokratizace.

30. června: Na československém území proběhlo vojenské cvičení států VS. s názvem „Šumava“; oddalovaný odchod vojsk (sovětské jednotky odešly až 3. srpna) zvyšoval napětí v zemi a posiloval zejména protisovětské nálady.

27. června: Noviny Literární listy, Práce, Zemědělské noviny a Mladá fronta uveřejnily výzvu dva tisíce slov kterou vypracoval spisovatel L. Vaculík. Provolání vedle kritického pohledu na minulost vyznívalo jako výzva k nápravě; rozbouřilo a zdramatizovalo politický život v zemi. Odpůrci reformy hodnotili 2000 slov jako výzvu ke kontrarevoluci.

17. srpna: Na žádost maďarského vůdce J. Kádára došlo v Komárně k jeho setkání s A. Dubčekem; Kádár tlumočil značnou nespokojenost Moskvy s vývojem v Československu a poukazoval na možné vážné důsledky z toho plynoucí (vojenskou intervenci).

20. srpna: V Praze započalo ve 14 hodin zasedání předsednictva ÚV KSČ; v jeho průběhu přišla ve 23.30 hodin první zpráva o obsazování republiky vojsky „socialistické pětky“ (SSSR, NDR, Polska, Maďarska a Bulharska). Za dramatické situace byl schválen rozkaz ministra obrany M. Dzúra, aby armáda nekladla odpor. ( tady jen tak pro zajímavost předchůdkyně elitní výsadkové brigády v Přerově byla jedinou jednotkou armády jež zaujala pozice v terénu a byla aktvině rozhodnuta bránit se okupaci, tedy akce legitimizující odpor a válku! )

21. srpna Byla obsazena většina důležitých měst v ČSSR. K mimořádné schůzi se sešla vláda a vyjádřila svůj protest vládám pěti států, které uskutečnily okupaci. O ČSSR se začalo jednat v RB OSN. V celé zemi rostl živelný lidový odpor k okupaci. Invaze vojsk Varšavské smlouvy si k 3. září 1968 vyžádala 72 mrtvých, 266 těžce a 436 lehce raněných československých občanů

Toť strohý výpis faktů.

Být tak orlem

Létat nad hladinou jako orel,
svobodný, nespoutaný vlastním tělem.
Lev v našich srdcích zemřel.
Ach tolik nechci být člověkem!

Menší soubor básní...

Jen já tu jsem, i ty však tiše trpíš sám.
V duši pláču a myšlenkou na smrt se brzy ukolíbám.
Já chci tě stále, ve dne, v noci.
Jen ty mi vždy můžeš pomoci.
Jen já tu jsem a ty mě neslyšíš.
A v hlavě mi rudě září kříž.
Na kříži Ježíš skonal a stejně já.
Teď už není nic tak. jak má.
Jen já tu jsem.Z ruky krev mi kape na zem.
Tak kdo?Kdo je tady blázen?
Všude temno, jen ten pocit zůstává.
Ten pocit a bolest řezavá.

Můra

Když se ze tmy vynoří,
drápy do tebe zanoří,
když spánek na tebe padne,
a hlava na stranu ti spadne,
tak noční můra ozve se,
a do tvých myšlenek sama pozve se.

Na okno spánku ti zaklepe,
v duši tma a strach ti rozkvete,
srdce ti zchladne a rozpadne se,
krása a lehkost rozplyne se.
A další noc je tu opět ten sen,
to noční můra zas vydá se ven.

Milujem se

Miluju tě.Dvě krátká slova.
Ale já chci ti je říkat znova a znova.
A přitom doufat, že ti nikdy nezevšední.
Vždyť vlastně poslouchat je má být zážitek nevšední.
Miluju tě.Dvě krátká slova.
Ale já chci od tebe je slýchat znova a znova.
A nikdy pro mě neztratí ten význam,
vždycky je mezi jinými poznám.
Milujem se.Dvě krátká slova.
Ale my chcem si je říkat znova a znova.

Kapka deště

Jen kapka deště smáčela mi rty,
vánek lehký jak dech mne horce políbil,
jemný písek svým něžným teplem pohladil
a já doufala, že přijdeš ke mně ty.
Tak dál jsem ležela v té klidné oáze
a dál dychtila po tvém doteku,
umírala touhou po tvých ústech,
v ten čas, kdy měsíc dospěl do poslední fáze.
Jen třpyt hvězd mne přikrýval,
ale ty v Říši mrtvých se stále ukrýval.

Duha

Jako duha k tobě se sklenu
a ty po mne přejdeš.
Měkké brány tvé vášni otevřu,
snad se mnou dolů sejdeš.
Chci ňadra i lůno své ti dát,
vzít si tě v sladkém objetí.
By samoty ses nemusel už bát.

Kapka rosy

Jsem motýl, co si sedl na tvou dlaň,
aby zahřál se tvým teplem,
a který byl vyděšený jako laň
tímhle krutým a bezcitným světem.

Jsem kapka rosy, co ve vlasech ti zůstala,
když umýval ses v potoce,
jsi ten nejlepší,kterého jsem poznala,
strom, co dává mi své ovoce.

Jsem krůpěj krve z prstu tvého,
když psal jsi s ďáblem smlouvu
že se nikdy nevzdáš srdce mého
a já od tebe nevycouvu.

Krev

Přijď ke mně, ty bezejmenný,
ty anděli temnot,lidmi nenáviděný.
Přijď a nasyť se na těle mém a hoduj co hrdlo ráčí.
Tak pojď, už máš hlad a soumrak za chvíli sem vkráčí.

Nech bolest a strach můj za hlavou,
mý rty maj příchuť sladkou, krvavou.
Sjeď ústy níž, těch vzdychů se neboj.
A co že mě to bolí, jen v klidu hlad svůj ukoj.

Chci vpít se do tvých úst,celých od krve.
Krůpěj stéká z rány,jak tenkrát,poprvé.
Pojď ještě blíž, přiviň se k ňadrům mým,
červeň ti stoupá do tváří, přestáváš být tak chladným.

Obejmi mě, tak jako mnohokrát,
celá, i se svým klínem dnes chci se ti dát.
Tak vem si mě a v lůno mé vejdi,
do plamenů pekelných teď se mnou sejdi.

Krásné nemyslíte??
Děkuji Losile

IKARY

takže napadlo napsat něco o mojí maličkosti, aby jste aspoň věděli kdo je ten co oněm musíte ty blafy číst.

Takže, Ikary je stár necelých 18 let a slavit je bude v září. je na něm hodně vidět to že se sice narodil ve znamení panny, ale na rozhraní s vahami. Pilně studuje již od páté třídy Gymnázim. Bydlí poblíž Teplic ( taková arabsko-německo-ruská enkláva v ČR). V městě s velkou komunitou cigánů. a i přezto, že je tu kolem ze tří stran šachta tak se mu tu líbí.

Jaký je Ikary se ptáte? vpodstatě přátelský někdy se chová nepřístupně a cize, ale nemyslí to špatně jen nemívá prostě náladu na vybavování, je ukecaný a "vtipný" a hlavně! DIVNÝ jo! to je ono divný podivně se chovající, oblékající, a myslící.
Miluje černou, temno, vampirismus, literatura, fotografování, hudba, klavír.
Velkej má Ikary zájem o zeměpis a geografii obecně, dejepis a historii, matematiku, a jadernou fyziku, lehce psychologie a sem tam PC a spol,

Nemám rád aroganci lidskou hloupost. Sebepoškozování a školu, a občas lidi.

Ikary má občas chorobnou potřebu být sám.

Ikary ovládá španělštinu, angličtinu a neovládá češtinu.. :-)

Gymnázium studuji v nastávajícím 7 ročníku. Mám 10 mesíc milou přítelkyni která občas blbne a dělá hlouposti. Jinak v pohodě. mám ji strašně moc rád!!

Přihodími fotku až ji budu mít.

Lehčí doplnění Ikaryho. Ikary je velice nevyrovnana osobnost. znacne flegmaticka a dosti depresivni. jo prosel si rezani prosel si deprese prosel si spooousty chlastu prosel si umirani lidi a pratel a nejen pratel. jo a taky se nema rad vlastne on se nesnasi. nechape proc tu vlastne je a jeho dojmem je ze dostal divokou kartu na zivot kterou ale nemel moznost odmitnout. asi by ji i odmitnul protoze nekdy je mu dokonale silene.. kdo pozna pochopi mozna se rozepisu i vic ale to uz pude tezko ...

Co Ikary posloucha?
drtiva vetsina je gothic rock a gotihic metal ( finska holandska a italska provenience ) vaznou hudbu ( precijen hraju na klavir ), rock, metal, ska, punk skatepunk, tekno systems, etno, a spousty ladsich a Placebo :)

Co Ikary rad ji ? MASO! :-) sice bez nej prezije ale kcemu zejo?

co ikary nerad|? rajskou kreteny, EMOuse....

Entwine

Finská Gothic metalová kapela založená v roce 1995 zakládaly Aksu Hanttu, Tom Mikkola a T. Taipale. Púvodně nehhrály Gothic metal ale death metal. Přestalo je to však bavit a nakonec sez jejich nekomfortni tvorby dostaly ke gothic metalu... Majií za sebou někoik veleúspěšných alb. Velice oblíbení jsou především v německu.

Skupinu tvoří:

Aksu Hanttu (bubny),
Ritta Heikkonen (klávesy),
Tom Mikola (kytara,vokály),
Joni Miettenen (basová kytara),
Mika Tauriainen (zpěv),
Jaani Kähkönen (kytara).

Ve skupině krátce působili:

T.Taipale (basová kytara)
P.Williman (zpěvák, kytarista)

Diskografie:

1997- Divine Intimity
1999- The Treasures Within Hearts
2001- Gone
2002- Time Of Despair
2004- DiEversity
2006- Fatal Design

Až stáhnu jejich alba tak se pokusím i o fundovanou recenziu... :)

Landa Daniel

Narodil se 11.4.1968 ( jak příznačné nemyslíte ?? ) v roce 1988 aboslovoval na pražské konzervatoři hudebně dramatický obor. V roce 1990 se oženil s Mirjam Müller. Co se týče hudební kariéry tak ta začla v roce 1987 kdy založil s přátely skupinu Orlík ( jméno dostala podle hospody ). Ta patřila mezi průkopníky skiheadskeho punkrocku ( žeby oi?? ). Otevřeně rasistické texty atd. například Bíla liga.....





Avšak v 90, letech se prudce zradikalizovaly fanoušci, a když začli hailovat na koncertech tak kapelu opouští a ta se za krátkou dobu rozpadá.Landa se vydal na sólovou dráhu a své skinheadské a neonacistické minulosti se oficiálně zřekl. "Byl jsem malej srab," shrnul toto životní období v dokumentu ČT "Třináctá komnata".
Víčet:
ORLÍK
Miloš Frýba for president (OI!) 1990
Demise 1991

SÓLOVÁ TVORBA
Valčík 1993
Chcíply dobrý víly 1995
Pozdrav z fronty 1997
Smrtihlav 1998
Konec 1999
Best of: Landa 2000
9mm argumentů 2002
Vltava tour 2003
Neofolk 2004

HOSTOVÁNÍ
Švédská trojka
(Tři sestry) píseň Večerníček 1993
Dracula
(muzikál) několik písní z role Drákuly 1995
Citová investice
(Hapka a Horáček) písně Citová investice, Králíček azurit 1997
Médium
(Kurtizány z 25. avenue) píseň Alzheimer č. 505 2002

MUZIKÁL/HUDEBNĚ SCÉNICKÉ SHOW
Krysař I účinkující z muzikálu 1996
Krysař II účinkující z muzikálu 1996
Krysař - Kult se vrací nově nazpíváno 2002
Rockquiem 2003
Tajemství 2005

CD/DVD Večer s písní Karla Kryla pro český národ
(Záznam mimořádného koncertu, který proběhl 11.6.2004 v Basilice Minor sv. Petra a Pavla na Vyšehradě.)

FILMOGRAFIE
Případ Kolman 1986
Copak je to za vojáka (desátníka) 1987
Proč? (jako Pavel) 1987
Kainovo znamení (jako Albín) 1989
Jen o rodinných záležitostech (jako dozorce) 1990
Tichá bolest (jako Vrábel) 1990
Černí Baroni (jako svobodník Halík) 1992
Alles Außer Mord: Tödlicher Irrtum (TV) 1996
Temná komora
Třetí patro
a několika dalších

VIDEOKLIPY
Jó ulice



Holka magor



Přízraky



Na obzoru ani mrak ani loď





Motýlek





Třista z místa





Ztracení hoši





Quantum tarantuli





Včera mě někdo...





Vltava





Pozdrav z fronty





Tajemství





1938








Morituri te salutant





Smrtihlav





Protestsong





Volám





Touha








Karavana mraků



KONCERTY
VLTAVA TOUR - 2003 (Hradec Králové - 14.2., Brno - 16.2., Plzeň - 18.2., Praha - 20.2.)







BOUŘE - 2005 (Ostrava - 3.11., Praha - 7.11.)















Zdroje: Wikipedia, osobni stránky D. Landy, Youtube a sony BMG :)

Tradice - Landa

Bitva utichá, tekla krev ve jménu kalicha
skončil tak slavný čas, a když
pánbůh dá, snad jednou přijde zas.

Trochu zabolí, že Jan Hus je fráze ze školy
ideál husitů proměnil se dneska v tlupu banditů.

Patron náš svatý, slzy v očích myslí
na časy zlatý, když tak lidi chtěli, aby chlapi z
Blaníku rychle vyjeli

Stáli, hlídali tradice hory Říp, aby bylo líp.
Smáli se, plakali pro naší malou
zem a pro blaho všem.
Teď už odchází, jedou do nebe, beze
mne bez tebe.
Nic je neprovází, jsou celí užaslí a
ohně vyhasly.

Meče zarezly, krysy z kanálu nám
vylezly,
kde je ta čistota, kam zmizela čest,
odvaha, ochota.

To by se podivil pantatíček
Masaryk, kdyby žil.
Všichni jsme zapomněli, co legionáři
vlastně chtěli.

Stáli, hlídali tradice hory Říp, aby
bylo líp.
Smáli se plakali, pro naší malou
zem a pro blaho všem.
Teď už odchází, jedou do nebe, beze
mne bez tebe.
Nic je neprovází, jsou celí užaslí a
ohně vyhasly.

Letce z Anglie vlastní národ
klidně zabije,
jsou s nimi potíže,
příliš odvahy,
tak rychle za mříže.

Mocní Sokoli, hrdý na to, že je nikdo
neskolí
zabitý malostí, když primitiv
zvítězil
nad sílou moudrosti.

Stáli, hlídali tradice hory Říp, aby
bylo líp.
Smáli se plakali, pro naší malou
zem a pro blaho všem.
Teď už odchází, jedou do nebe, beze
mne bez tebe.
Nic je neprovází, jsou celí užaslí
a ohně vyhasly.

Skončil tak slavný čas, a když Pánbůh
dá, snad jednou přijde zas...