Echm

V hávu bělostně skvostném
děvka se drze prochází,
krása nesonalá ji provází,
zde na světě lží prolezlém.

Všechny vzpomínky se vytrácí,
pam컝, služka již nesloužící.
Dívka svou krásu ztrácí,
za níž muži jmění utrácí.

Nevinná v jeptišku se převlékla,
z té jeptišky se děvka stala,
nevinnost v utopii se proměnila.

A já? Hlavu radši sakláním.
když tu děvku v rouchu míjím.



Tak, tímto asi končí prezentace mojí tvorby.. (taktéž zdílím vaše nadšení z konce ukazek)