Příběh staletí- Kapitola 2 Isiaris

Vydal jsem se na prcházku večerním městem, lampy vrhaly své typické naoranžovělé světlo jen pár nejjasnšjších hvězd se dokázaly prodrat závoji mlhy a překonat jas města a jeho výkladů barů a světel aut. Uplynul už týden od toho podivného zážitku, prohledal jsem snad celý internet, prohrabal se tunami knih, ale nikde ani zmínka, ani známka o něčem podobném! Ale přece je to lehce povědomé něčemu snad příbuzné? Přešel jsem silnici a opětoně zašel do tho podivně krásného rozlehlého parku dke trávívám tolik hodin a dnů, mlha se převalovala mezi stromama a světla plynových lamp všemu dodávala úžasný nádech obrazu z jiného světa. Ale co se to děje? kdo stojí mezi těmi stromy? Co je to za postavu! černý plášť zahalený obličej. Opět ten šílený neklid ta neuvěřitelná úcta, a pokorný strach ! Kde se to vemě bere! Co příjde teď, jaké překvapení? Postava vztáhla ruku a ukázala mím směrem, stála sotva 15 metrů odmne, ale měl jsem pocit jakoby byla v neuvěřitelné dálce. Nebylo jí vidět do tváře ale jasně bledá ruka ukazovala na mě.... Chtěl jsem utíkat, ale zničehonic povstal nový pocit zápasící s touhou útěku, zvědavost hrdost a pocit známosti smíšené v jedno. Jakoby mě jen tím pohybem ruky učil porozumět věcem okolo sebe uplně jinak, z jiné odvrácenné strany.
Ale ten HLAS! dunivý ale mocný a hluboký tak čistý a pevný. "Qualin Úlairë úmuru, fírë. Kotumas, noro y vaija ná kaure y kwalme.... " Tu se ozval jakoby odnikud něžný ženský hlas. " Nepřátelé jdou a hali je stracha smrt" to ti říkal... Otočil jsem se a proti mě stála žena, zlaté vlasy,velké modre oči se vpijely do mne a hluboko pronikaly a přemítaly, dlouhé temně rudé šaty jí splívalz podél boků až k zemi. Byla nadpozemskz krásné , z jiného světa dalo by se říct. zaní se vynořili další dve postavy, opět v pláštích, tak ladně tiše se pohybovaly a tak neuvěřitelně nádherná byly. Hrklo vemne, co ty zbraně u pasů a přez záda? "Neboj" řekla opět svím klidným hlasem a zarazila svou hůl se zasazeným křišťálem do země. "Hande !" pronesla tím jazykem a postavy se zastavily. ! !měj se napozoru, Nepřátelé postupují a jejich řadysílí, paní tě bry povolá do svích řad do té doby se rozloučíme, ale měl bys začít s šermem a uměním fagula". Pak se mi zatočila hlava a tvrdě jsem dopadl na zem, veci se rozsypaly okolo mne, a opět kniha se otevřela na poslední stránce, tentokrát vní bylobrz meže a jakéhosi předmětu podobného holy té dámy, ale ne tak velké a s menším kamenem, zato sem měl pocit že je pevnější , jakoby z kovu.