Deník IV.

Znervózněl, trošinku, pomalu a neznatelně si odsedl. "Byl jsem v té době velice nesmělý a jaké to mohlo být!" "Kec až to není hezký, a ty sám víš jak velkej vole! nesmělej nesmělej.... pitomost, hloupej a zamindrákovanej!" zase se ozval ten vnitřní hlas. Jakési vnitřní alterego dalo by se říci.

Všimla si toho ale nedala na sobě nic znát otočila se a podala mu hrnek s kávou, opět se usmála a zoubky se zablištěly, položila mu ladně ruku na nohu a mírně se naklonila. Polk a ještě více znervóznel, i to poznala, hodlala toho využít, malá nevinná lest. Možna test dalo by se říct. Naklonila se ještě více téměř se dotýkaly rtů, cítíl její dech, jak se jí zrychluje tep a jemu jak se vlévá horko do hlavy. Nevěděl co dál, následovat výzvy? Nechat se unášet proudem vášnivosti? Co z toho budemít má ubohočká neshcopná duše.. ? Zesměšním se, udělám ze sebe hlupáka, dalšího v řadě co se chytnul do spárů modrooké černovlásky, nechám se unášet proudem divoké řeky smyslnosti, nebo, nebo co vlastně? Lásky? Nedůvěřoval jí protože pokaždé mu mnohem více ubližovala než dávala, rozhodně málokdy dala to co se oní čítává píše a traduje, krásná? Ano to bývala ale taky krutá nevypočítavá arogantní hnusná a bolestivá. A vášeň a kouzlo okamžiku není láska.
"Promiň ale tohle nejde. Raději budu tvím nejvěrnějším přítelem než milencem....." Trhla sebou, malinko spíéše překvapeím než sklamáním, nevěděla co říct, zkouškou - malým testíkem a vůbec vším - prošel hladčeji než bežný člověk, jakoby ji znal skrz naskrz. "A, pročpak?" Zeptala se s milým letmým, trošinku rozmrzelým úsměvem.