čtvrtek 28. února 2008
AMV Nightwish
Tak, jedno z nejlepších AMV co jsem posledni dobou viděl.
P.S Nechť se přihlásí ten, jež má FF na divkach nebo tak nějak prosííím, komplet pokud možno !
Angels
Ikary se zase jednou dal do kreslení. Jak to dopadlo vidíte samy :) Pokus o anděly, sice nic moc ale učím se, křídla už docela i jdou... heslem tvorby budiž hybridní pokusy o výtvarnost :) !
pondělí 25. února 2008
Na pokraji sil
Ležel obličejem v písku, nevěděl jak se tam dostal ani jak dlouho tam ležel. Poslední věc co si pamatoval byla jiná mapa, tušení otom, že sou někde v Lybii a možná 500 KM východně od původního plánu letu. ( kdo by taky předpokládal bouři v poušti ! )
Bylo jisté, že tohle byl poslední let. " Měl bych asi trošku bilancovat hm?" Pomyslel si. " Hej Wallisy ty kverulantský pako! Kde jseš kurva?! Do hajzlu, no zakopávat tě nebudu, je to tvoje smůla měl si brát správnou mapu do hajzlu! Aspoň tu pěkně vyschněš na sluníčku a bude z tebe mumie. Něco užitečnýho."
O dva dny později, 3 litry vody a jednu sušence.
Blouzněl, dokonale. Bloudil v poušti a konečně začínal zjišťovat jakou cenu musí mít život. Jak moc si ho nevážil, opovrhoval jím. Kolika lidem ubližoval. Přišel na spousty věcí. Namátkou na to, že mapy asi vyměnila milovaná manželka, která ho opravdu v oblibě neměla. Nechápal jak si ji mohl vzít, krásná opěvovaná, chladná aroganntní, nebezpečná, dokonale schopná naučit tomu všechny okolo sebe. Bohužel i jeho.
Vzpomínal na dětství, Otce straceného v Pacifiku při pokusu o přelet z Kalkaty do Kalifornie bez mezipřistání. Milující matku. I na sebe samotného, milého mladého muže plného elánu. Vzpomínal na své sny, pilot, lékař. První světovou válku jež mu vzala Sourozence. Jeho postupné zatvrzování se vůči nemilosrdnému okolí. I na přerod v namyšleného hajzlíka pod vedením jediného člověka kterého miloval. I na snahu toho člověka změnit z té nádherné, ale zlé bytosti na člověka stejně nádherného i uvnitř. Uvědomil si, že to bylo přesně naopak. Svůj neúspěch a její vítězství. Dokonce i Wallise zakopal a omluvil se.
A Wallis? Poslouchal, najednou ucítil Kirsch letmý dotek narameni a vítr prohnal písek kolem něj. Jemným vánkem. Wallis stojící vedlě něj proplul jeho ramenem otočil se na něj usmál a rozplynul se v písku jež vítr zvířil. To, ale Kirsch neviděl. Myslel si, že se blíží další bouře proto ten vánek. Ale dotek byl tak skutečný co to bylo? blouzní znovu? Pak ztratil vědomí.
Tmava postava se nad ním skláněla a prohledábvala mu kapsy. Al nejen postava ale i stín. Jakýsi povědomý stín se nad ním skláněl. Neznámý se otočil na stín. Ten se jen pousmál a řekl " Neboj on za to stojí!"
"To bych se tedy hádal!" Odvětil neznámý. "Bude za to stát... Musí " Konstatoval stín.
Bylo jisté, že tohle byl poslední let. " Měl bych asi trošku bilancovat hm?" Pomyslel si. " Hej Wallisy ty kverulantský pako! Kde jseš kurva?! Do hajzlu, no zakopávat tě nebudu, je to tvoje smůla měl si brát správnou mapu do hajzlu! Aspoň tu pěkně vyschněš na sluníčku a bude z tebe mumie. Něco užitečnýho."
O dva dny později, 3 litry vody a jednu sušence.
Blouzněl, dokonale. Bloudil v poušti a konečně začínal zjišťovat jakou cenu musí mít život. Jak moc si ho nevážil, opovrhoval jím. Kolika lidem ubližoval. Přišel na spousty věcí. Namátkou na to, že mapy asi vyměnila milovaná manželka, která ho opravdu v oblibě neměla. Nechápal jak si ji mohl vzít, krásná opěvovaná, chladná aroganntní, nebezpečná, dokonale schopná naučit tomu všechny okolo sebe. Bohužel i jeho.
Vzpomínal na dětství, Otce straceného v Pacifiku při pokusu o přelet z Kalkaty do Kalifornie bez mezipřistání. Milující matku. I na sebe samotného, milého mladého muže plného elánu. Vzpomínal na své sny, pilot, lékař. První světovou válku jež mu vzala Sourozence. Jeho postupné zatvrzování se vůči nemilosrdnému okolí. I na přerod v namyšleného hajzlíka pod vedením jediného člověka kterého miloval. I na snahu toho člověka změnit z té nádherné, ale zlé bytosti na člověka stejně nádherného i uvnitř. Uvědomil si, že to bylo přesně naopak. Svůj neúspěch a její vítězství. Dokonce i Wallise zakopal a omluvil se.
A Wallis? Poslouchal, najednou ucítil Kirsch letmý dotek narameni a vítr prohnal písek kolem něj. Jemným vánkem. Wallis stojící vedlě něj proplul jeho ramenem otočil se na něj usmál a rozplynul se v písku jež vítr zvířil. To, ale Kirsch neviděl. Myslel si, že se blíží další bouře proto ten vánek. Ale dotek byl tak skutečný co to bylo? blouzní znovu? Pak ztratil vědomí.
Tmava postava se nad ním skláněla a prohledábvala mu kapsy. Al nejen postava ale i stín. Jakýsi povědomý stín se nad ním skláněl. Neznámý se otočil na stín. Ten se jen pousmál a řekl " Neboj on za to stojí!"
"To bych se tedy hádal!" Odvětil neznámý. "Bude za to stát... Musí " Konstatoval stín.
Stýská se mi
ach tolik stýská se mi,
jsem dezorientovaný
nevím ci je reálné,
co mrtví chtějí mi???
Nevím co myslet si !
strácím se v tobě,
strácím se v sobě,
možná Krysař splet si mě!
Mlha plýží se.
Hvězda cok nohám padla.
Na nebe se již nevydrápla.
Poměnka se rozplakala.
Je mlha na blatech,
cesta kdesi stratila se.
Poměnko, vzali mi tě?
Poměnko POMĚNKO!
slyšíš to?
Bzuot tisícu hvětd,
světýlek u srdíček,
to ticho!
srdíčko netlouklo.
Nevěřím v život,
nevěřím v svět,
jen hloubku vod,
tam schováš se.
Miluju tě ale tys utekla?
Nekam jnam se schovala?
NE? tak včem to je.
Dezorientace.
chci mapu!
Poměnku!
Hevězdičku!
Lásku...
jsem dezorientovaný
nevím ci je reálné,
co mrtví chtějí mi???
Nevím co myslet si !
strácím se v tobě,
strácím se v sobě,
možná Krysař splet si mě!
Mlha plýží se.
Hvězda cok nohám padla.
Na nebe se již nevydrápla.
Poměnka se rozplakala.
Je mlha na blatech,
cesta kdesi stratila se.
Poměnko, vzali mi tě?
Poměnko POMĚNKO!
slyšíš to?
Bzuot tisícu hvětd,
světýlek u srdíček,
to ticho!
srdíčko netlouklo.
Nevěřím v život,
nevěřím v svět,
jen hloubku vod,
tam schováš se.
Miluju tě ale tys utekla?
Nekam jnam se schovala?
NE? tak včem to je.
Dezorientace.
chci mapu!
Poměnku!
Hevězdičku!
Lásku...
čtvrtek 21. února 2008
NIGHTWISH - idnes.cz
Hala se zaplnila i bez velké propagace a Nightwish si tak mohli užít největší návštěvu evropského turné, které završili právě v Praze.
Úvod koncertu patřil švédské elektro-metalové kapele Pain. Byla to dobrá volba, projekt frontmana Hypocrisy Petera Tägrgrena rozpumpoval publikum už při druhé písni a to pak Pain na konci třicetiminutového setu vyprovodilo uznalým potleskem.
Krátce po jedenadvacáté hodině a temném intru nastoupili Nightwish a za pomoci ohňových efektů rozjeli svoji symfonicko-metalovou show. Na úvod si nemohli vybrat lepší píseň než symbolickou Bye Bye Beautiful.
Je to jakési oficiální sbohem bývalé zpěvačce Tarje Turunen, se kterou se kapela před nedávnem dobrovolně rozešla, tedy spíše ji vyhodila, a našla si náhradu v pětatřicetileté švédské zpěvačce Anette Olzon.
S novou vokalistkou Nightwish natočili album Dark Passion Play, které vyšlo loni na podzim, a právě písně z aktuální desky, jako Poet And The Pendulum, Whoever Brings The Night, Sahara či 7 Days To The Wolves, dominovaly celému koncertu. Vrcholy pak byly akustická The Islander a titulní song nového alba Amaranth.
Nightwish se ale nezříkali ani své minulosti a nové skladby proložili klasickými hity jako Dark Chest Of Wonders, Nemo, Ever Dream nebo Higher Than Hope.
Anette oproti Tarje nemá operně školený hlas a je zřejmé, že některé bývalé skladby prostě neuzpívá. Zároveň je ale mnohem dynamičtější, lehce přechází z jedné polohy do druhé a výtečně doplňuje své spoluhráče z kapely.
Vzletné symfonie kláves Tuomase Holopainena, metalové kytarové riffy Erna Vuorinena, solidní bicí Jukky Nevalainena, drsný druhý vokál basujícího Vikinga Marca Hietaly plus hravost nové zpěvačky udělaly z koncertu Nightwish působivou show, při níž během závěrečného přídavku Wish I Had An Angel, nejslavnějšímu hitu kapely, běhal mráz po zádech.
Nightwish se předvedli jako kompaktní formace, která přežila krizi a nabírá na velké síle. Oprostili se od konzervativnosti prosazované Tarjou, která příliš svazovala ruce, a vzlétli do ještě vyšších sfér.
NIGHTWISH
Amaranth Tour, sportovní hala HC Sparta Praha, 20. února 2008. Předkapela Pain.
Hodnocení iDNES.cz: 80 %
Galerie fotek
Úvod koncertu patřil švédské elektro-metalové kapele Pain. Byla to dobrá volba, projekt frontmana Hypocrisy Petera Tägrgrena rozpumpoval publikum už při druhé písni a to pak Pain na konci třicetiminutového setu vyprovodilo uznalým potleskem.
Krátce po jedenadvacáté hodině a temném intru nastoupili Nightwish a za pomoci ohňových efektů rozjeli svoji symfonicko-metalovou show. Na úvod si nemohli vybrat lepší píseň než symbolickou Bye Bye Beautiful.
Je to jakési oficiální sbohem bývalé zpěvačce Tarje Turunen, se kterou se kapela před nedávnem dobrovolně rozešla, tedy spíše ji vyhodila, a našla si náhradu v pětatřicetileté švédské zpěvačce Anette Olzon.
S novou vokalistkou Nightwish natočili album Dark Passion Play, které vyšlo loni na podzim, a právě písně z aktuální desky, jako Poet And The Pendulum, Whoever Brings The Night, Sahara či 7 Days To The Wolves, dominovaly celému koncertu. Vrcholy pak byly akustická The Islander a titulní song nového alba Amaranth.
Nightwish se ale nezříkali ani své minulosti a nové skladby proložili klasickými hity jako Dark Chest Of Wonders, Nemo, Ever Dream nebo Higher Than Hope.
Anette oproti Tarje nemá operně školený hlas a je zřejmé, že některé bývalé skladby prostě neuzpívá. Zároveň je ale mnohem dynamičtější, lehce přechází z jedné polohy do druhé a výtečně doplňuje své spoluhráče z kapely.
Vzletné symfonie kláves Tuomase Holopainena, metalové kytarové riffy Erna Vuorinena, solidní bicí Jukky Nevalainena, drsný druhý vokál basujícího Vikinga Marca Hietaly plus hravost nové zpěvačky udělaly z koncertu Nightwish působivou show, při níž během závěrečného přídavku Wish I Had An Angel, nejslavnějšímu hitu kapely, běhal mráz po zádech.
Nightwish se předvedli jako kompaktní formace, která přežila krizi a nabírá na velké síle. Oprostili se od konzervativnosti prosazované Tarjou, která příliš svazovala ruce, a vzlétli do ještě vyšších sfér.
NIGHTWISH
Amaranth Tour, sportovní hala HC Sparta Praha, 20. února 2008. Předkapela Pain.
Hodnocení iDNES.cz: 80 %
Galerie fotek
Nightwish Praha 20.2.2008
Tak! Fanoušci gothic metalové legendy z Finska - Nightwish se konečně dočkali jejich zavítání i do na našich končin. Přesněji do T-mobile arény stadionu HC Sparta Praha!
Začátek a rozehřátí obstarali Švédští PAIN. Sice začli hrát až od osmi ( odhadem jsem se trefil :) stálo to však za to. Bohužel se ukázalo že nejsou zase až tak známí v našem státečku jak by si zasluhovali. Až na Shout Your Mouth. Lahůdka pro fanšmejkry zkrátka! Zvuk byl na jedničku. Světelné efekty jak by smet, Pain se sničim nepárali a prostě přišli a hráli 30 (?) minut bez nádechu.
Poté přišli na přetřes toužebně očekávaní Nightwish, a test nové zpěvačky Anett Olsen ( pro nevrahy zdůrazňuji, že opravdu obstála, zpívala výborně ne jako Tarja prostě jinak. Zvládla i písničky Tarji, ikdyž upravené kvůli dispozici hlasu.)
Zahrány byly největší hity NW, Wishmaster, Ever Dream atd. atd. ALe především, téměř všechny písničky nového alba! Světelná show byla úžasná včetně ohně, pyrotechniky konfet atd. nepřeplácané, vše s kontinuitou grácií a stylem! Z koncíku jsem každopádně nadšený!
Zakončené stylově. musím ale vyzdvihnout Islanders, Evedream jehož konec si střihnul i Tuomas s Anette, Wishmastera a I wish I hed an Angel.
Momentálně mi nejdou nahrát fotky takže si o ně klidně řekněte mám i videjko.... až to pujde tak je nahraju.!
Atmosféra byla taktéž na jedničku, fanoušci vzali Anet prostě na vědomí, nepůsobí arogantním studeným dojmem jako Tarja přecijen. Co je asi taky fajn koncert nebyl ani zase nijak teatrální ( narozdíl od MCH an kterém byla ségra ) Jinak kdo by chtěl tak na youtube už jsou videa, mám tu jen jedno a to Amaranth. ( opravdu perfektní vyřvání se a vyskákání na tuhle písničku. Slyšet hej hej hej ! z hrdel 7044 fanoušku je něco nepopsatelného!)
Koncert měl pravda i pár stinějších momentů, asi tři chybi zvukaře a dvě od Anet, Mylsím však, ale nevím to jistě, že se to dá s klidem na srdci prominout.
Tak chcete závěrečné hodnocení? Tak tady jest:
Světla: 1-
zvuk: 2
Publikum: 1-
Kapela: 1
Pořadatelé:3
Předkapela: 1 ( dokonalé, až by se zde objevily sólo jsem tam ! )
Začátek a rozehřátí obstarali Švédští PAIN. Sice začli hrát až od osmi ( odhadem jsem se trefil :) stálo to však za to. Bohužel se ukázalo že nejsou zase až tak známí v našem státečku jak by si zasluhovali. Až na Shout Your Mouth. Lahůdka pro fanšmejkry zkrátka! Zvuk byl na jedničku. Světelné efekty jak by smet, Pain se sničim nepárali a prostě přišli a hráli 30 (?) minut bez nádechu.
Poté přišli na přetřes toužebně očekávaní Nightwish, a test nové zpěvačky Anett Olsen ( pro nevrahy zdůrazňuji, že opravdu obstála, zpívala výborně ne jako Tarja prostě jinak. Zvládla i písničky Tarji, ikdyž upravené kvůli dispozici hlasu.)
Zahrány byly největší hity NW, Wishmaster, Ever Dream atd. atd. ALe především, téměř všechny písničky nového alba! Světelná show byla úžasná včetně ohně, pyrotechniky konfet atd. nepřeplácané, vše s kontinuitou grácií a stylem! Z koncíku jsem každopádně nadšený!
Zakončené stylově. musím ale vyzdvihnout Islanders, Evedream jehož konec si střihnul i Tuomas s Anette, Wishmastera a I wish I hed an Angel.
Momentálně mi nejdou nahrát fotky takže si o ně klidně řekněte mám i videjko.... až to pujde tak je nahraju.!
Atmosféra byla taktéž na jedničku, fanoušci vzali Anet prostě na vědomí, nepůsobí arogantním studeným dojmem jako Tarja přecijen. Co je asi taky fajn koncert nebyl ani zase nijak teatrální ( narozdíl od MCH an kterém byla ségra ) Jinak kdo by chtěl tak na youtube už jsou videa, mám tu jen jedno a to Amaranth. ( opravdu perfektní vyřvání se a vyskákání na tuhle písničku. Slyšet hej hej hej ! z hrdel 7044 fanoušku je něco nepopsatelného!)
Koncert měl pravda i pár stinějších momentů, asi tři chybi zvukaře a dvě od Anet, Mylsím však, ale nevím to jistě, že se to dá s klidem na srdci prominout.
Tak chcete závěrečné hodnocení? Tak tady jest:
Světla: 1-
zvuk: 2
Publikum: 1-
Kapela: 1
Pořadatelé:3
Předkapela: 1 ( dokonalé, až by se zde objevily sólo jsem tam ! )
neděle 17. února 2008
No Title
Dali nám svobodu, nevěděli co
značí. Daly nám srdce, celý zlatý.
Na boha se brátili, prý nevěděli
jak snim lidé naloží. Tiše štkali.
Svět se roztočil, sny se zdály,
svět se zastavil a oni stáli.
U baru stáli na sebe se smáli,
ale nevěděli, že srdce jim vzali.
Pomyšlení na útěk velmi rychlý,
tam co sny krvavě chcíply.
Ja nemám srdce zlaté natož ruce.
Ja chci jen utéct, sny se rozpily.
Svět se zase točí, ale oni vyskočí
tam co bez bolesti, tužbe se řítí.
Však oni skočí, bláhově zamilovaní!
Kdo?! Já? Ty? My!
značí. Daly nám srdce, celý zlatý.
Na boha se brátili, prý nevěděli
jak snim lidé naloží. Tiše štkali.
Svět se roztočil, sny se zdály,
svět se zastavil a oni stáli.
U baru stáli na sebe se smáli,
ale nevěděli, že srdce jim vzali.
Pomyšlení na útěk velmi rychlý,
tam co sny krvavě chcíply.
Ja nemám srdce zlaté natož ruce.
Ja chci jen utéct, sny se rozpily.
Svět se zase točí, ale oni vyskočí
tam co bez bolesti, tužbe se řítí.
Však oni skočí, bláhově zamilovaní!
Kdo?! Já? Ty? My!
Mám plán
Nějak jsem včera nevěděl co dělat. Už mě to napadlo, spoustě lidí se to asi nebude líbit. Pár asi zklamu, pár oberu o iluze a představy o mojí vlastní osobě, ale co mi na tom má záležet. Důležitější než iluze ostatních lidí jsou přece ty moje, moje štěstí, představy, sny, tužby..
Takže kdo mi řekne o co mi jde:
Bojovat o štěstí se zapnutou pěstí
nečekat, že víla dobrá by ožila.
Proti zlu zlem, ale nestát se
grázlem,
jak ty, co zabili malý dobrý víly.
Smutný pohled do davu na břehu.
Naše čest se v bizardním příběhu
zoufale zmítá.
Pořádně to chlapy změní, když opouštěj opevnění.
Když se slavná vlajka smutně z žerdě spouští.
Polož zbraň! Odejdi pryč!
Hlavu si chraň! Odevzdej klíč!
Páteře se bortí - totiž muž sám sobě neodpouští.
Hodiny na rohu ukazovaly šest
a v centru byl vlastně klid.
Zrovna přicházel jednou z několika cest
do města, kde už nechtěli lidi žít.
Tak přišel, aby hrál,
aby na chvíli čas stál.
Prstem pohladí díry malý píšťaly
a ta se rozezní do dáli.
Ta hudba je nádherná
a nebe do černa.
Jak sirky lámou se stromy,
jako krabice padaj domy
a lidi jako stádo ovcí
řítěj se ze skály.
To krysař je ztrestal písní,
že žily v hnilobě a plísni,
za to že když odcházel,
že se mu vysmáli.
Když novinky mi sděloval u okna do ložnice,
já křídla jsem mu ukoval z mosazný nábojnice,
a tak jsem pozbyl anděla, on oknem odletěl mi,
však přítel prý mi udělá novýho z mojí helmy
Prší a venku se setmělo,
tato noc nebude krátká,
beránka vlku se zachtělo,
Amora bez luku už překřičely žestě,
v hospůdce se sloupy si se mnou víno dej,
vedu tě za ruku po babylónském městě,
ty nejsi ke koupi, já nejsem na prodej,
vedu tě za ruku po babylónském městě,
Ráno, jež nenastane, nadarmo čeká žlutou,
vavříny do omáčky a slza na lafetě,
ze země netvor vstane, jenž s tváří nepohnutou,
seznav, jak vraždit ptáčky, plamenem obejme tě.
Nikdy se nevydá ten kdo nepřestal snít.
Nikdy potupu nezopakuje si ten hrdý.
Nikdy omylu se podruhé nodpustí
ten kdo je připravený brániti
to co ostatni vzít mu chtěli.
Do komentářů!
Takže kdo mi řekne o co mi jde:
Bojovat o štěstí se zapnutou pěstí
nečekat, že víla dobrá by ožila.
Proti zlu zlem, ale nestát se
grázlem,
jak ty, co zabili malý dobrý víly.
Smutný pohled do davu na břehu.
Naše čest se v bizardním příběhu
zoufale zmítá.
Pořádně to chlapy změní, když opouštěj opevnění.
Když se slavná vlajka smutně z žerdě spouští.
Polož zbraň! Odejdi pryč!
Hlavu si chraň! Odevzdej klíč!
Páteře se bortí - totiž muž sám sobě neodpouští.
Hodiny na rohu ukazovaly šest
a v centru byl vlastně klid.
Zrovna přicházel jednou z několika cest
do města, kde už nechtěli lidi žít.
Tak přišel, aby hrál,
aby na chvíli čas stál.
Prstem pohladí díry malý píšťaly
a ta se rozezní do dáli.
Ta hudba je nádherná
a nebe do černa.
Jak sirky lámou se stromy,
jako krabice padaj domy
a lidi jako stádo ovcí
řítěj se ze skály.
To krysař je ztrestal písní,
že žily v hnilobě a plísni,
za to že když odcházel,
že se mu vysmáli.
Když novinky mi sděloval u okna do ložnice,
já křídla jsem mu ukoval z mosazný nábojnice,
a tak jsem pozbyl anděla, on oknem odletěl mi,
však přítel prý mi udělá novýho z mojí helmy
Prší a venku se setmělo,
tato noc nebude krátká,
beránka vlku se zachtělo,
Amora bez luku už překřičely žestě,
v hospůdce se sloupy si se mnou víno dej,
vedu tě za ruku po babylónském městě,
ty nejsi ke koupi, já nejsem na prodej,
vedu tě za ruku po babylónském městě,
Ráno, jež nenastane, nadarmo čeká žlutou,
vavříny do omáčky a slza na lafetě,
ze země netvor vstane, jenž s tváří nepohnutou,
seznav, jak vraždit ptáčky, plamenem obejme tě.
Nikdy se nevydá ten kdo nepřestal snít.
Nikdy potupu nezopakuje si ten hrdý.
Nikdy omylu se podruhé nodpustí
ten kdo je připravený brániti
to co ostatni vzít mu chtěli.
Do komentářů!
sobota 16. února 2008
Sedím sedím možná bdím, radši sním.
Taneční sál plný prapodivných muzikantů
a Já tu sedím sám, pln bledých protikladů.
Tančníci sál dávno opustili, bez hluku.
Sedím tu sám pln žalu,sám ale bez bolu.
Bez svědomí cizíc tanečníků tiše sedím.
Bez emoci, lásky, jen pln bolesti, jak stín.
Sen jak mlha rozplynul se. Sál změnil se.
Já sedím na dlažbě, chvěji se. Bez srdce.
Ráj bílou značí, možná se to lidem příčí,
ale co čeká ty jež peklo na zemi prožili?
A o Ráj? o Ten bože nestojí, co ty čeká?
Trest za jejich existenci. Trest pro sebevrahy.
a Já tu sedím sám, pln bledých protikladů.
Tančníci sál dávno opustili, bez hluku.
Sedím tu sám pln žalu,sám ale bez bolu.
Bez svědomí cizíc tanečníků tiše sedím.
Bez emoci, lásky, jen pln bolesti, jak stín.
Sen jak mlha rozplynul se. Sál změnil se.
Já sedím na dlažbě, chvěji se. Bez srdce.
Ráj bílou značí, možná se to lidem příčí,
ale co čeká ty jež peklo na zemi prožili?
A o Ráj? o Ten bože nestojí, co ty čeká?
Trest za jejich existenci. Trest pro sebevrahy.
neděle 10. února 2008
Terezka
úterý 5. února 2008
Opakování je matkou moudrosti a otcem pochopení
Ano, už se to tu objevilo s největší pravděpodobností, to ale ani v nejmenším nevadí. Touha je prostě touha.. co je vaastně touha?
pondělí 4. února 2008
Once
Tak předevčírem jsem si to šinul kolem našeho veleslavného kina a vzpomněl na Terezku, jak říká, že by ráda šla do kina na nějaký film ( tentokrát ve stylu film na prvním místě a ne jako zvuková kulisa k všelijakým nemravným nepravostem ). Upoutal mne totiž plakát k filmu Once. Ano k tomu donekonečna omílanému nízkorozpočtovému filmu, který u nás moc lidí zase nevidělo.
Něco k ději. Film se odehrává v Dublinu, naši dva hrdinové jsou postarší ( prý) muž se snem živit se hudbou který dělá u otce v opravně vysavačů, vetšinu dne ale trávi na ulici hraním na kytaru, přes den slavne písičky, v podvečer svoje vlastní. Potkává přistěgovalkyni z česka jež prodává květiny na téže ulici, při první rozmluvě mu slíbí, že přinese lux který má rozbitý, druhý den to skutečně udělá ( fakt ho po ulici táhne za tu hadici! ) zjišťuje o ní že je výborná pianistka a společně mají jeho písničky něco co jim chybělo. Pomáhá mu otextovat některé jeho výtvory. Nahrají desku, ona se do něj zamilovává. Při natáčení desky nadchnou všechny spolupracující. Má to ale háček, ona je vdaná s dcerkou a otcem stále doma v ČR. Po natočení desky se zamýšlejí nad tím co dál. Jaký je konec filmu? Tipněte si...!
tak toto jest extrémě zkrácený a okousaný děj. Myslím, že film je opěvovaný právem. Písničky jsou hlavním motivem, prolínají celou dobu dějem a neruší, není to pauza na doběhnutí na záchod. mají svůj důvod logičnost v textech a hlavně posunují příběh dál. Nejen časově a událostmi ale i hloubkou toho co prožívají postavy na plátně ale i vy jako diváci. To se dá říci například o Falling Slowly ( nominace na Oskara). Once ukazuje lásku takovou jaka je, často nereálná, ukazuje to co kždý z nás jednou zažil. Zamilování se které není reálné, které skončí mávnutím proutku protože jí nelze rozvinout. Proč? manželství vzdálenost, budoucnost cesty každého vedoucí jinudy ať chceme nebo ne. Je to příběh s autenticitou která až zamrazí. Ukazuje život takový jaký je, bez příkras ani zbytečných hororových scének, a tragických okamžiků kdy se hrdina meloucí z posledního odhodlá k poslednímu výpadu a tak získá vysněnou princeznu.
v pěti slovech: Příběh hudby a lásky bez příkras.
A recenze? - Krása v jednoduchosti a prožitku, okamžiku souznění.
Názor na film si udělá každý asi sám. Snad jen ještě něco k suchým faktům.
Hlavní role:
Markéta Irglová
Glan Hansard
Režie:
John Carney
Scénář:
John Carney
Kamera:
Tim Fleming
Vedlejší role:
Bill Hodnett, Darren Healy
Ještě pro zajímavost. Celosvětově film vidělal k dnešnímu dni $15,881,504 celosvětově. Polovina připadá na Irsko.
Něco k ději. Film se odehrává v Dublinu, naši dva hrdinové jsou postarší ( prý) muž se snem živit se hudbou který dělá u otce v opravně vysavačů, vetšinu dne ale trávi na ulici hraním na kytaru, přes den slavne písičky, v podvečer svoje vlastní. Potkává přistěgovalkyni z česka jež prodává květiny na téže ulici, při první rozmluvě mu slíbí, že přinese lux který má rozbitý, druhý den to skutečně udělá ( fakt ho po ulici táhne za tu hadici! ) zjišťuje o ní že je výborná pianistka a společně mají jeho písničky něco co jim chybělo. Pomáhá mu otextovat některé jeho výtvory. Nahrají desku, ona se do něj zamilovává. Při natáčení desky nadchnou všechny spolupracující. Má to ale háček, ona je vdaná s dcerkou a otcem stále doma v ČR. Po natočení desky se zamýšlejí nad tím co dál. Jaký je konec filmu? Tipněte si...!
tak toto jest extrémě zkrácený a okousaný děj. Myslím, že film je opěvovaný právem. Písničky jsou hlavním motivem, prolínají celou dobu dějem a neruší, není to pauza na doběhnutí na záchod. mají svůj důvod logičnost v textech a hlavně posunují příběh dál. Nejen časově a událostmi ale i hloubkou toho co prožívají postavy na plátně ale i vy jako diváci. To se dá říci například o Falling Slowly ( nominace na Oskara). Once ukazuje lásku takovou jaka je, často nereálná, ukazuje to co kždý z nás jednou zažil. Zamilování se které není reálné, které skončí mávnutím proutku protože jí nelze rozvinout. Proč? manželství vzdálenost, budoucnost cesty každého vedoucí jinudy ať chceme nebo ne. Je to příběh s autenticitou která až zamrazí. Ukazuje život takový jaký je, bez příkras ani zbytečných hororových scének, a tragických okamžiků kdy se hrdina meloucí z posledního odhodlá k poslednímu výpadu a tak získá vysněnou princeznu.
v pěti slovech: Příběh hudby a lásky bez příkras.
A recenze? - Krása v jednoduchosti a prožitku, okamžiku souznění.
Názor na film si udělá každý asi sám. Snad jen ještě něco k suchým faktům.
Hlavní role:
Markéta Irglová
Glan Hansard
Režie:
John Carney
Scénář:
John Carney
Kamera:
Tim Fleming
Vedlejší role:
Bill Hodnett, Darren Healy
Ještě pro zajímavost. Celosvětově film vidělal k dnešnímu dni $15,881,504 celosvětově. Polovina připadá na Irsko.
sobota 2. února 2008
Gothic Metal Gods
Tak, tohle jsou dvě videa z Youtube.com před delší dobou jsem je tam našel, pak jim nějak nevěnoval pozornost, ale znovu našel. Takže seznam kapel na těchto dvou videjkách:
Video jedna:
Video Dva:
Pak ještě tu jsou dve videa s obrazkama a hudbou:) ale povedená :-D
( ano rejpalové, jsou tři ale tyhle patří k sobě :) ), Jinak ještě, Xandria a Tristania čekají na článek :)
Video jedna:
- Lacuna Coil
- Xandria
- Nightwish ( jiná zpěvačka v dnešní době )
- Tristania
- Within Temptation
Video Dva:
- Epica
- Leaves Eyes
- After Forever
Pak ještě tu jsou dve videa s obrazkama a hudbou:) ale povedená :-D
( ano rejpalové, jsou tři ale tyhle patří k sobě :) ), Jinak ještě, Xandria a Tristania čekají na článek :)
pátek 1. února 2008
Terezka
Kdože to je ? Asi tak 16 let stará ( mladá? ) holčina z nehorázného zapadákova. Jejím poznávacím znamením je okouzlující úsměv, věčně neposedné vlasy, krásná kukadla, především to jsou šílené nápady co zní dělají to čím je. Tvrdí osobě, že někde unitř je něco na způsob Gothičky co to ale nudí ( krásná myšlenka nu ? ) Chodím nám na středku, gympl! ( takže ti co nemaj rádi gympláky už dál nemusí vůbec nic číst). Učí se výborně, aspoň oproti mojí maličkosti. Tak to je takový lehký úvod. Teď přijde dotazník co jsem si vymyslel a to i s odpověďma. Schválně jak se moc budou lišit od toho co by sama odpověděla:-) Si zase naběhnu to už vidim !
Co nemáš ráda z jídel?
V zásadě mám rádáa skoro všechno až na uzeniny a nějaké ty drobnosti. Ale hodně se vyhejbám masu mimo kuřeciho. Spíš jsem býložravec a rohlíkovec :-)
Co posloucháš z hudby, taky co se ti nelíbí vůbec...
Nesnášim Emo, disco ( až na některé kalsické 80tky no..), techno, Hipec hopec, R'n'B atd!!! Ale Jinak si poslechnu téměř všechno od Jazz, klasiky, po Metal. ALe mojí lásku jsou Sigur Rós, Placebo posledni dobou opětovně Lucie, Khoiba.
Co styl oblečení atd.?
Absolutně ze zásady se nezařazuju a snažím se aby to nebylo pokud možno reálné. Šílenec od pohledu poslechu pomyšlení..
Co literatura?
Hrozně ráda čtu. Uchvátila mě Kafka, sice jsem přetrpěla Pána prstenů, ale je to úžasné dílko. Přečetla jsem ale třebai Harryho stejně jako klasiky, Miluju Máchu!!!
Televize?
Nekoukám se až na velkee vyjímky.
Co film jaký je nejoblíbenější?
Asi Pulp Fiction s Trainspotingem, česky to pak vládnou Pelíšky a Samotáři. Ale jinak to moc nerozlišuju na nejoblíbenější a ostatní.
Co kamarádi?
No tak to je složitější , odcházejí a přicházejí, zvlášť po přechodu na gympl to bylo divny, ale mám jednoho dva lidi co se držejí :-) a Skvělou partu ve třídě ( sama baba a jedna hodne hezka na kterou slusne zarli pozn. Autora) :-D
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)