Dali nám svobodu, nevěděli co
značí. Daly nám srdce, celý zlatý.
Na boha se brátili, prý nevěděli
jak snim lidé naloží. Tiše štkali.
Svět se roztočil, sny se zdály,
svět se zastavil a oni stáli.
U baru stáli na sebe se smáli,
ale nevěděli, že srdce jim vzali.
Pomyšlení na útěk velmi rychlý,
tam co sny krvavě chcíply.
Ja nemám srdce zlaté natož ruce.
Ja chci jen utéct, sny se rozpily.
Svět se zase točí, ale oni vyskočí
tam co bez bolesti, tužbe se řítí.
Však oni skočí, bláhově zamilovaní!
Kdo?! Já? Ty? My!
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
Ať se ten kolotoč točí bez nich...
Nezůstanou na něm. Vyskočí ven a už nebude okolí, nebudou tamti, nebude tamto a támhleto, bude jen ty-já-a ať jde do hajzlu každej, kdo má nějaký připomínky; nestojim o ně, nestojim o kecy, jak je to špatný - no a co? Tak ať je.
Ten bál je křižovatka dospělí - nedospělí...
Do týdne nejpozději zavolati kněze dám, sloveso milovat jak časovat se dovím...
Beru te za slovo.
Okomentovat