Ležel obličejem v písku, nevěděl jak se tam dostal ani jak dlouho tam ležel. Poslední věc co si pamatoval byla jiná mapa, tušení otom, že sou někde v Lybii a možná 500 KM východně od původního plánu letu. ( kdo by taky předpokládal bouři v poušti ! )
Bylo jisté, že tohle byl poslední let. " Měl bych asi trošku bilancovat hm?" Pomyslel si. " Hej Wallisy ty kverulantský pako! Kde jseš kurva?! Do hajzlu, no zakopávat tě nebudu, je to tvoje smůla měl si brát správnou mapu do hajzlu! Aspoň tu pěkně vyschněš na sluníčku a bude z tebe mumie. Něco užitečnýho."
O dva dny později, 3 litry vody a jednu sušence.
Blouzněl, dokonale. Bloudil v poušti a konečně začínal zjišťovat jakou cenu musí mít život. Jak moc si ho nevážil, opovrhoval jím. Kolika lidem ubližoval. Přišel na spousty věcí. Namátkou na to, že mapy asi vyměnila milovaná manželka, která ho opravdu v oblibě neměla. Nechápal jak si ji mohl vzít, krásná opěvovaná, chladná aroganntní, nebezpečná, dokonale schopná naučit tomu všechny okolo sebe. Bohužel i jeho.
Vzpomínal na dětství, Otce straceného v Pacifiku při pokusu o přelet z Kalkaty do Kalifornie bez mezipřistání. Milující matku. I na sebe samotného, milého mladého muže plného elánu. Vzpomínal na své sny, pilot, lékař. První světovou válku jež mu vzala Sourozence. Jeho postupné zatvrzování se vůči nemilosrdnému okolí. I na přerod v namyšleného hajzlíka pod vedením jediného člověka kterého miloval. I na snahu toho člověka změnit z té nádherné, ale zlé bytosti na člověka stejně nádherného i uvnitř. Uvědomil si, že to bylo přesně naopak. Svůj neúspěch a její vítězství. Dokonce i Wallise zakopal a omluvil se.
A Wallis? Poslouchal, najednou ucítil Kirsch letmý dotek narameni a vítr prohnal písek kolem něj. Jemným vánkem. Wallis stojící vedlě něj proplul jeho ramenem otočil se na něj usmál a rozplynul se v písku jež vítr zvířil. To, ale Kirsch neviděl. Myslel si, že se blíží další bouře proto ten vánek. Ale dotek byl tak skutečný co to bylo? blouzní znovu? Pak ztratil vědomí.
Tmava postava se nad ním skláněla a prohledábvala mu kapsy. Al nejen postava ale i stín. Jakýsi povědomý stín se nad ním skláněl. Neznámý se otočil na stín. Ten se jen pousmál a řekl " Neboj on za to stojí!"
"To bych se tedy hádal!" Odvětil neznámý. "Bude za to stát... Musí " Konstatoval stín.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
Stačilo by zamyslet se trochu nad interpunkcí a chybama amožná yb to bylo srozumitelnější, takhle ej to mírně chaotický:) téma se mi teď hodí - k tomu Hemingwayovi - už jsme na válečný motivy zvyklá:)
Ta jeho manželka asi musí bejt pěkná mrcha...šup ven z letadla s ní:D
No koukám, že já mám s chybama co povídat:dzas píšu jak čunče:-D
Okomentovat