Zbytecny kus nicoty

Vzbudil se uz? "Ano uz se probral" odpovedela . Stala tam, krasna se sametove bilou tvari, svoji tipycky malou postavickou, pohybujic se jakoby plula v jinem svete a kdyz se na ni clovek dival pripadalo mu ,ze to vsechno c ovidi je jen prelud, jakysi obraz probleskujici z jineho sveta, sveta do ktereho nemuze a nesmi zasahovat. vetsinu poslednich dni nedelal nic... vlastne ani nezila jen se upinala na jednu jedinou myslenku, vlastne vice myslenek jejimz pojitkem byl ten zvlastni clovek ktereho jak se tak krute presvedcila znala jen z jedne strany a na tu druhou neprisla ba co hur nesnazila se na ni ani prjit ikdyz tusila ze to co vidiva vvetsina lidi je jen mala cast skutecneho. Ten zvlastni zajimavy mozna az uzasny clovek na nehoz se upinalo tolik myslenek po toliku dnu, neuuvedomoval si to. Bal se, nesmirne se obaval sam sebe a toho co lide dokazi. Obaval se toho co pro nenavist a lasku, ci zavis jsou ochotni udelat a co secko znicit a zhatit. lezel nevedel osobe. Bojoval dlouho se stridavymi uspechy provazenymi radou neuspechu netusic jaky bude dalsi jeho osud vlastne jej odmital znat ale uz stim nic nendelal. Minci si uz hodil. Probral se a spatril jak se sklani neznama tvar nad hromadou lejster a vseho mozneho. vlasy te osobe splivaly do obliceje ze nebylo poznat ani zdali jeto on nebo ona.. ale byla to ona ale KDO ona sakrys.. "znam ji znam znam ale odkud proc ji znam jak dlouho a kdo to je!" Honilo se mu hlavou. Jeho modre oci zahalene stale jeste do havu zapomeni a porad este pohasle a bez chuti dal se zabivat vsim co jen melo byt naznakem problemu zacianli opet nabyvat toho zvlastniho vyrazu a i sem tam nesmeli plaminek radosti a zvlasniho "prisobe" eteru, a to vse jen kdyz se ta blondata halvinka mihla kolem dveri. " jo on aje nezapomenutelna. Ikyby mi kdokoliv vymlatil z halvy vse, tuhle osubku si budu pamatovat porad". s lehkym usmevem se posadil, tedy chtel nez opet dopadl na postel s bolesti v rukach . A tohle si doufam pamatovat nebudu .... Proc tentokrat nepomohla ani ona ? nedokazala to ? "Jednou bych chtel byt sni ... jednou toho dosahnu ty blondynko jedna blazniva! Ikdyz uz asi davno tohle vis" A jakoby vicitila jeho myslenky objevila se ve dverich ale tentokrate naporad. Stala nic nerikala, ani vlastne nemusela vyraz v oblicejicku a nadhernych velikanskych ocich rikal vse. Otevrena kniha ve ktere je napsano vse proto kdo je ochoten se pozastavit a zadivat se. Ano to sou oci. brana do duse, do kapitolek pocitu slastii strasti vseho co nerika clovek protoze nechce nedokaze ci nemuze. To sou nase ocka. " ses tak nehorazne blbej az je to k neuvereni! Este ze blbci a skveli pratele mivaji stesti.!" rozkrikla se v hrane zurivosti. Musela ikdzy oba moc dobre vedeli ze ten druhy je stasten ze se zase videji.