Mám plán

Nějak jsem včera nevěděl co dělat. Už mě to napadlo, spoustě lidí se to asi nebude líbit. Pár asi zklamu, pár oberu o iluze a představy o mojí vlastní osobě, ale co mi na tom má záležet. Důležitější než iluze ostatních lidí jsou přece ty moje, moje štěstí, představy, sny, tužby..

Takže kdo mi řekne o co mi jde:

Bojovat o štěstí se zapnutou pěstí
nečekat, že víla dobrá by ožila.
Proti zlu zlem, ale nestát se
grázlem,
jak ty, co zabili malý dobrý víly.

Smutný pohled do davu na břehu.
Naše čest se v bizardním příběhu
zoufale zmítá.

Pořádně to chlapy změní, když opouštěj opevnění.
Když se slavná vlajka smutně z žerdě spouští.
Polož zbraň! Odejdi pryč!
Hlavu si chraň! Odevzdej klíč!
Páteře se bortí - totiž muž sám sobě neodpouští.

Hodiny na rohu ukazovaly šest
a v centru byl vlastně klid.
Zrovna přicházel jednou z několika cest
do města, kde už nechtěli lidi žít.

Tak přišel, aby hrál,
aby na chvíli čas stál.

Prstem pohladí díry malý píšťaly
a ta se rozezní do dáli.
Ta hudba je nádherná
a nebe do černa.

Jak sirky lámou se stromy,
jako krabice padaj domy
a lidi jako stádo ovcí
řítěj se ze skály.

To krysař je ztrestal písní,
že žily v hnilobě a plísni,
za to že když odcházel,
že se mu vysmáli.

Když novinky mi sděloval u okna do ložnice,
já křídla jsem mu ukoval z mosazný nábojnice,
a tak jsem pozbyl anděla, on oknem odletěl mi,
však přítel prý mi udělá novýho z mojí helmy

Prší a venku se setmělo,
tato noc nebude krátká,
beránka vlku se zachtělo,

Amora bez luku už překřičely žestě,
v hospůdce se sloupy si se mnou víno dej,
vedu tě za ruku po babylónském městě,
ty nejsi ke koupi, já nejsem na prodej,
vedu tě za ruku po babylónském městě,

Ráno, jež nenastane, nadarmo čeká žlutou,
vavříny do omáčky a slza na lafetě,
ze země netvor vstane, jenž s tváří nepohnutou,
seznav, jak vraždit ptáčky, plamenem obejme tě.

Nikdy se nevydá ten kdo nepřestal snít.

Nikdy potupu nezopakuje si ten hrdý.

Nikdy omylu se podruhé nodpustí
ten kdo je připravený brániti
to co ostatni vzít mu chtěli.
Do komentářů!